Category Archives: Nezařazené

AI a copywriting – Jak dopadne souboj člověka se strojem?

Čeká nás v důsledku rozšíření umělé inteligence soumrak kreativních profesí, nebo jejich renesance? Chmurné i nadějné copywriterské proroctví pro nadcházející roky. RIP SEO copy, vivat humanity!

Takhle si umělá inteligence Dream Studio představuje kopíka bojujícího s terminátorem. Je to obrázek, ke kterýmu jsem se dostal na cca 10 pokus a jako jedinej je aspoň trochu použitelnej.

Takhle si umělá inteligence Dream Studio představuje kopíka bojujícího s terminátorem. Je to obrázek, ke kterému jsem se dostal na cca 10 pokus a jako jedinej je aspoň trochu použitelnej. Respektive už nemám čas na další experimenty.

Kdybych si měl vypůjčit a trochu ohnout slova pánů Marxe s Engelsem, tak kreativní profese právě teď obchází strašidlo – strašidlo AI. Otázka, zda kvůli umělé inteligenci v brzké době nepřijdou o práci, už nějakou dobu zaměstnává hlavy grafiků, překladatelů a nově i copywriterů. Ve skupině Copywriteři a další psavci se v posledních týdnech tohle téma řeší dokonce častěji než pravopisné chyby kolegů 🙂 Někdo tvrdí, že všichni pomřeme hlady. Někdo se té představě bohorovně směje v přesvědčení, že chladný stroj nikdy nemůže nahradit lidskou tvořivost. Ale ten smích zní, přiznejme si, trochu křečovitě.

Jak jsem nezbohatl na softwaru pro copywritery

Pokud jde o mě, já se nesměju. Na začátku roku 2021 jsem si pohrával s myšlenkou, že se pustím do vývoje aplikace pro copywritery. Chtěl jsem využít své zkušenosti s kvantitativní analýzou textů, k níž jsem přičichl při psaní své dizertace, a vytvořit nástroj, který by nám copywriterům usnadnil práci. Měl jsem v hlavě logiku založenou na určitých formalizovatelných vlastnostech textů, připravil si product pitch, plán monetizace, vymyslel brand, navrhl marketingovou i obchodní strategii, jednal s možnými partnery. Nicméně když mi potenciální partneři vysvětlili, kolik práce, času a energie by to spolykalo, tak jsem si to zase rozmyslel. 

Každopádně ale součástí mé tehdejší přípravy byla taky rešerše českého i globálního trhu. Takže vím, že v té době neexistovalo nic, co by se jen trochu blížilo mým požadavkům, natož aby to dokázalo vytvářet smysluplné texty v českém jazyce.

Když si dnes zadáte do Googlu dotaz „copywriting AI”, vyjede vám bezmála 10 placených odkazů na softwarová řešení schopná vyprodukovat texty, které mají hlavu a patu. Dají se číst. Jsou bez pravopisných chyb. A to všechno v češtině. Za dva roky se technologie posunula na úroveň, kterou jsme si ani nedokázali představit. Kam se asi dostane za další 2 roky?

Tohle mi vyplivl dnes asi nejskloňovanější AI nástroj Open AI, když jsem se ho (česky) zeptal na vtah copywritingu a AI. Zatímco první dva odstavce mohly být snadno stažené z libovolné online encyklopedie, ten poslední zní, jako by nad tím ten stroj fakt přemýšlel. Pozoruhodná je i pravopisná úroveň textu, byť hnidopich jako já tam pár chybek stále najde.

Tohle mi vyplivl dnes asi nejskloňovanější AI nástroj Open AI, když jsem se ho slušně (a česky) zeptal na vztah copywritingu a AI. Zatímco první dva odstavce mohly být snadno stažené z libovolné online encyklopedie, ten poslední zní, jako by nad tím ten stroj fakt přemýšlel. Pozoruhodná je i vysoká pravopisná úroveň textu, byť hnidopich jako já tam pár chybek stále najde.

Pojďme si tipnout, kde to všechno skončí

Tenhle neuvěřitelný technologický skok ve mně rozhodně nevyvolává pobavení, ale spíš úžas (podobně jako v Miloši Čermákovi – viz jeho glosa na téma AI). A samozřejmě taky úvahy nad tím, jaké dopady to bude mít na odvětví, ve kterém už přes 12 let působím. Nejsem pochopitelně žádný prorok, a kdybych uměl předpovídat budoucnost, býval bych si koupil pár bitcoinů v době, kdy se prodávaly za 30 centů… Ale můžu si zkusit aspoň tipnout, kam se náš obor bude v příštích letech ubírat. A zda mají pravdu ti, kdo se bojí o obživu, nebo ti, kdo věří v sílu lidského ducha.

Podle mě jsou oba postoje do jisté míry oprávněné. Někteří lidé nejspíš o práci přijdou – ale zase najdou jinou. Určitý typ lidské kreativity nejspíš stroje hned tak nenahradí – a naopak její hodnota ještě vzroste. V každém případě se ale promění celé odvětví digitálního byznysu, vzniknou zcela nové profese a zejména se promění samotná povaha obsahu. Můj tip je, že k lepšímu. I když to na začátku může být trochu via dolorosa…

SEO copywriting snad už konečně umře

Co podle mě zmizí úplně, budou texty psané čistě jen kvůli vyhledávačům. SEO copywriting je sice žánr, který měl dle dávných proroctví zaniknout někdy kolem roku 2012, překvapivě je tu ale pořád s námi a furt vypadá docela vitálně. Stále vznikají dlouhé texty ukryté ve spodní části stránek, kam se uživatel nikdy nedostane (ale vyhledávací robot o nich ví). Stále se píší tzv. PR články, jejichž jediným smyslem je posloužit jako odkladiště zpětných odkazů. Děje se to proto, že to stále nějakým způsobem funguje.

Nově ovšem bude možné i velmi dlouhé texty napsat za pár okamžiků a naplnit jimi libovolný počet stránek. I weby a e-shopy, které dosud neměly na tvorbu textového obsahu peníze nebo kapacitu, si ho budou moct pořídit doslova na pár kliknutí. Možná i proto už SEO experti nějakou dobu zdůrazňují, že délka textu nehraje žádnou roli v rankingu stránek – explicitně to řekl třeba John Mueller z Googlu. To, co bude mít brzo strašně snadno úplně každý, zkrátka nemůže sloužit jako faktor, na kterém by se daly nahnat nějaké plusové body.

Je myslím docela pravděpodobné, že v blízké době zažijeme boom masově produkovaných webových textů. Vzpomínám si na jednoho copywritera, který se už před 10 lety chlubil, že dokáže napsat 2 PR články za hodinu. Tak tenhle týpek jich teď za hodinu „napíše” klidně 10. A taky bude muset, protože zatímco dřív za takový článek inkasoval dejme tomu 250 Kč, nově to bude korun 50. A míň. Protože s tím, jak se radikálně zvýší dostupnost takto masově produkovaného obsahu, bude klesat jeho cena. Až nakonec tyto „SEO pro SEO” texty zaniknou úplně, protože pro SEO právě už nebudou mít žádný přínos a nikdo za ně nebude ochotný dát ani tolik, aby to copywriterovi pokrylo aspoň elektřinu propálenou během psaní.

Copywriter jako akční hrdina z Matrixu a Terminátora

Ta skutečná bitva, která mě opravdu zajímá a jejíž výsledek teď asi není schopen uhádnout nikdo, se ovšem svede někde jinde. Ve sféře seriózního copywritingu, kde jde o to reálným lidem z masa a kostí odkomunikovat určitá sdělení, přimět je k určitým akcím, vzbudit v nich určité emoce. Jak v téhle hře obstojí staří dobří copywriteři na jedné, a umělá inteligence na druhé straně?

Jako malý kluk jsem miloval Terminátora dvojku. Teď jako velký copywriter si můžu připadat podobně jako hrdinové tohohle spektáklu.

První kolo – 1:0 pro kopíky a nárůst přidané textové hodnoty

Řekl bych, že nejdřív budou po nějakou dobu z výdobytků moderních technologií benefitovat hlavně kopíci. Naučí se pracovat s nástroji vyvinutými za účelem generování textů, zbaví se rutinních činností, sníží chybovost, budou schopní vytvořit více kvalitních textů za kratší dobu. Čím šikovnější při používání nových technologií budou, tím víc kreativní energie jim zbude na tvorbu (odpusťte mi ten výraz) skutečné přidané textové hodnoty (kdyby to mělo nějakou zkratku, byla by česky nejspíš PTH, anglicky ATV). A celková úroveň textového obsahu se zvýší. Tohle všechno ovšem záhy povede k několika jevům:

  1. Na trhu vznikne přetlak copywriterské síly schopné produkovat kvalitní, nebo alespoň obstojné texty.
  2. AI nástroje se učením, intenzivním vývojem a konkurenčním bojem ještě zdokonalí a vytvořit texty solidní úrovně bude vyžadovat stále méně času i úsilí.
  3. Firmy po pravděpodobné počáteční nedůvěře (zejména v B2B oborech) začnou samy využívat AI.

Druhé kolo – transformace a vznik nových copywriterských profesí

A v tuhle chvíli můžou copywriterům opravdu nastat horší časy. Po jejich službách klesne poptávka, a tudíž taky bude stále obtížnější se textařským řemeslem uživit. Umřou tedy hlady? Dokonce ani v tento kritický moment bych to tak černě neviděl. A to z několika důvodů.

Ani v případě, kdy AI na základě vstupních informací/briefu vytvoří bezproblémově plnohodnotný text, totiž nebude ta technologie zcela automatická. Někdo musí připravit příslušný brief, na jeho základě nabriefovat stroj, počkat na výsledek, zkontrolovat výstup, opravit chyby a doladit formulační nuance. Někdo bude muset za finální text nést odpovědnost. Bude muset posoudit jeho kvalitu, účinnost, originalitu, působivost. A rozhodnout, zda tohle je opravdu to, co odpovídá požadavkům zadavatele. 

Přesně tohle bude podle mě jeden typ práce, kde lidskou sílu půjde jen těžko nahradit. A kdo by se k jejímu výkonu hodil víc, než ti, kdo mají s tvorbou textů zkušenosti? Část dnešních copywriterů tedy dost možná najde uplatnění v tom, že budou „krmit” a kontrolovat stroje, posuzovat výstupy a nést za ně odpovědnost. Jen člověk je zatím schopen skutečně rozumět psanému textu ve všech jeho vrstvách (nejen referenční, ale také emoční, estetické, pragmatické), posoudit ho jako celek a učinit rozhodnutí.

Absence okamžité zpětné vazby – bez očí, uší, vkusu i rozhodovací kompetence

Obrovskou slabinou veškerých píšících strojů totiž ještě po dlouhou dobu zůstane neschopnost průběžné zpětné vazby během kreativního procesu. Lidský autor má svůj text neustále před očima, vnímá jeho účinek a v průběhu toho, jak do textu přidává nové myšlenky, nápady, informace a slova, přetváří také text jako celek i jednotlivé detaily, nechává se unést hrou asociací, přichází s nečekanými obraty a v reálném čase posuzuje, zda znějí dobře, nebo ne. A činí rozhodnutí, zda je v textu ponechá, nebo vyškrtne. Tomu se říká styl.

Stroj tohle všechno bude umět napodobit. Opřen o nekonečnou databázi minulých textů a repertoár gramatických, syntaktických a stylistických pravidel bude schopen chrlit ohromnou masu písmenek, která budou přesně odpovídat nadefinovaným požadavkům. Bude-li součástí algoritmu „Aplikuj hru asociací”, „Řekni vtip” „Popiš žehličku hexametrem”, umělá inteligence to udělá na počkání. Jenže jí bude chybět schopnost podívat se na výsledek lidskýma očima a říct: „Líbí–Nelíbí”. Stroj takto může chrlit vtip za vtipem, ale jestli je opravdu vtipný, dokáže říct až člověk. Čím propracovanější texty budeme po umělé inteligenci chtít, tím víc bude potřebovat zásah člověka, který bude poskytovat zpětnou vazbu. Až pak v určitý moment najednou začne být jedno, zda obsah generuje stroj a člověk mu v nekonečných iteracích dává feedback, nebo si to ten člověk radši napíše rovnou sám.

Takhle to vypadá, když po Open AI chcete vtip o copywriterech. Ve skupině Copywriteři a další psavci se pod tímto příspěvkem rozhořela plodná diskuse.

Takhle to vypadá, když po Open AI chcete vtip o copywriterech. Ve skupině Copywriteři a další psavci se pod tímto příspěvkem rozhořela plodná diskuse.

Copywriteři jako programátoři do jazyka emocí a hodnot

S tím souvisí i následující věc. Pokud se využití AI při psaní marketingových textů skutečně masivně rozšíří, dojde zákonitě ještě k dalšímu jevu – intenzivnímu konkurenčnímu boji mezi výrobci jednotlivých aplikací. Ti se budou předhánět v tom, aby právě jejich software generoval ty nejlepší a nejpřirozenější výsledky. A to se neobejde bez pracovníků s copywriterským, literárním, uměleckým a lingvistickým know-how. Řada lidí z kreativně/umělecko/lingvistických oborů tedy najde uplatnění doslova přímo v jámě lvové. Stanou se z nich oči, uši a ústa softwarových nástrojů, stanou se z nich „programátoři” do lidského jazyka emocí a hodnot.

Třetí kolo – návrat copywritera

A konečně pak může dojít ještě k jednomu scénáři. Čím víc se budou lidé při tvorbě textů spoléhat na umělou inteligenci, tím víc se mediální prostor začne plnit texty, které budou možná na první pohled bezchybné, ale zároveň strašně předvídatelné a v konečném důsledku nejen nudné, ale i neúčinné. Stroje se bezpochyby naučí psát bravurně tak, aby dodržely všechna pravidla a schémata (právě proto, že jsou to pravidla a schémata, a lze je tedy formalizovat). Tím, že ale takové texty budou najednou všude, přestanou fungovat.

Krásnou šablonu šablonovitého copywritingu už v roce 2008 vyrobil Dalibor Behún: https://proofreading.cz/instantni-copywriting-slovnicek-klise/

Krásnou šablonu šablonovitého copywritingu už v roce 2008 vyrobil Dalibor Behún.

A v tu chvíli stoupne poptávka po autentičtější podobě komunikace. Po originálních myšlenkách. Nečekaných spojeních, vtipu, šarmu, emocích a espritu. A do kurzu se opět vrátí copywriteři. Ti, kteří jsou schopní myšlenky, vtip, emoce a esprit poskytnout. Kteří jsou v pravém slova smyslu kreativní – dokáží vytvořit něco nového, překvapivého, vzpouzejícího se všem schématům a šablonám. A zároveň mají vkus, emocionalitu a empatii, aby dokázali posoudit celkové působení a účinek vytvořeného obsahu na recipienty. Copywriteři s tímto emočně-hodnotově-estetickým backgroundem budou mít proti strojově generovanému obsahu ohromnou konkurenční výhodu. Jak to shrnul zakladatel Alibaby Jack Ma ve svých slovech na adresu vzdělávání: Lidé se musejí soustředit na to, co je typicky lidské – emoce, hodnoty, péči, vztahy. V tom jim stroje nebudou moci konkurovat.

Řekl bych, že tento konglomerát dovedností bude ještě žádanější než dnes. A copywriting, který je na něm založený, se stane ještě nedostatkovějším zbožím, než jakým byl v posledních letech. V tomto smyslu člověk porazí stroj. A toto vítězství bude trvat minimálně tak dlouho, než počítačové programy nabudou vědomí a začnou se samy rozhodovat. Myslím ale, že pak lidstvo bude mít trochu jiné starosti než řešit problematiku reklamních textů 🙂

První česká óda na copywriting

Předzpěv
Nežli přišel copywriting do Česka
Málokdo by zdejším webům zatleskal
Texty, ty se psaly rovnou do kódu
A byly spíš na pěst nežli na ódu

Naštěstí se ale našli někteří
Kteří na instantní obsah nevěří
Svými texty zvedli prapor poznání
Má óda vás s nimi stručně seznámí

Premiéru si první česká óda na copywriting odbyla 26. 10. 2022 v klubu Žižkovšiška během křtu alba Český folk.

Ingrid Dach
Vezmeme to v abecedním pořadí
Začnem dámou, ze které se posadí
Na zadek i vesměs těžší kalibry
Své tituly může vážit na libry

Máte-li chuť uspořádat na ni lov
Dejte si do džípíesky „Mikulov”
Ingrid Dach vás tam naučí oddaně
Jak na hvězdné texty, ba i kampaně

David Klouda
David Klouda je v zásadě vážný pán
Stačí zlehka čeknout jeho instagram
Stejně seriózně, fakt vás neklamu
Dělá David marketing i reklamu

Když mu zbude čas a když se pochlapí
Baví obecenstvo svými standupy
Jedno skvělý júespíčko z toho je:
Že vám spíchne text klidně i ve stoje

Jiří Krejčík
Další, koho vezmeme si na paškál
Je muž, se kterým dojdete v SERPu dál
Pípísíčka ty má přímo v malíčku
Přidá tipy, jak napsat hájedničku

Do roviny nadpozemských úkazů
Patří jeho sbírka zpětných odkazů
Ten nejlepší ranking zkrátka u nás má
Jirka Krejčík, SEO borec z Kolína

Nina Moravcová
Být znovu tak chlapec školou povinný
Určitě bych opisoval od Niny
Která vtipu nepobrala pomálu
– nejostřejší tužka v copy-penálu

Její ústa jsou vždy správně prořízlá
Když se potká s blbem, umí být i zlá
Čili se ňák samosebou rozumí
To, že její styl není nic pro gumy

Mrkvová Markéta
Markéta strávila dlouhých osm let
Pilnou prací pro Akademii věd
Aby z toho nedostala deprese
Začla s partou elfů běhat po lese

Kromě LARPu holduje též tětivě
Což ji v psaní ovlivňuje příznivě
Ať je sídlem klienta Aš, nebo Telč
Texty od ní vždy bezpečně najdou terč

Věžník Roman
Když už tady padla Telč, tak pojďme dál
Kousek za Třebíčí bydlí slova král
Metafor a kalambúrů krotitel
Shodou náhod též bývalý učitel

Roman taky občas lítá po lese
Kam ho orientační smysl zanese
Jakmile však vzácnou trofej uloví
Hned zas ve své věži kouzlí se slovy

Zitterbartová Lucie
Když ti někdy život citrón nadělí
Nemusíš hned házet flintu do zelí
Jako Lucka chop se copy-otěží
A zkus napsat texty, které osvěží

Citrusový pohled na svět je vždy in
Lucka je náš přední expert na LinkedIN
K tomu dlouhá léta řídí jako king:
Pravý neformální pražský networking

Žáčková Eva
Óda byla by jen pustou snůškou slov
Pokud by v ní absentoval filosof
Proto sem s ním – a to v ženském podání
Eva konkurenci k slzám dohání

Svou schopností vstřebat těžká témata
Její slovní zásoba je bohatá
Dokáže se na věc kouknout logicky
Píše česky stejně jako anglicky

Žantovský Martin
Každý kopík je k smrti nešťastný tvor
Musí-li být sám svůj vlastní korektor
Taky se tě tahle svízel dotýká?
Mám tu tip na špičkovýho profíka!

Martin je chodící slovník češtiny
S ním budeš vždy pravopisně bez viny
Metalák, jenž umí tvořit přechodník
Za folkové hnutí posílám mu dík

Žilková Martina
Martina se snaží hledat spojení
Značek a publika téhož ražení
Pouští se do smysluplných projektů
S dávkou entuziasmu i respektu

Místo marketingu dělá mattering
Kriticky prozkoumá každý brainwashing
Píše čtivě a s velikou lehkostí
Vždy vás ráda literárně pohostí

Poznámka
Óda vznikla jako jedna z odměn v rámci hithitové kampaně na podporu alba Český folk, které v roce 2022 nahrál písničkář Leo Pank Ševelpuna s řadou dalších muzikantů. Máte-li o album zájem, napište mi na senkapoun@gmail.com, shodou okolností se s bardem docela dobře znám.

Copy a folku zdar!

SEO a marketingové balíčky pro firmy a podnikatele

Získejte marketingovou podporu své firmy za velmi rozumnou cenu a přispějte zároveň na projekt z oblasti umění. Kampaň na podporu písničkového alba „Český folk” trvá do Štědrého dne a nabízí speciální balíčky pro firmy i živnostníky.

dvanáct let se zabývám marketingovým psaním a od roku 2014 to dělám na vlastní pěst. Ještě mnohem delší dobu píšu písničky. Od roku 1996. Postupně jsem kolem těchto svých dvou projektů vybudoval týmy šikovných lidí, nakumuloval určité know-how, vytvořil jistou fanouškovskou základnu a vystavěl několik webů. No a letos se tyto dva světy zvláštním způsobem prolnuly.

Pod uměleckým jménem Leo Pank Ševelpuna se totiž chystám vydat své písničkové album „Český folk” a vybírám na něj prostředky v crowdfundingové kampani. Ale protože mě lidi znají mnohem víc jako copywritera a podnikatele než jako písničkáře, navrhl jsem odměny pro přispěvatele tak, aby byly atraktivní právě v podnikatelském a marketingovém prostředí. Aby firmám i živnostníkům přinesly nějakou reálnou protihodnotu v jejich podnikání. A tak jsem z toho, co mám k dispozici, namíchal balíčky, jejichž obsah vám chci v tomhle článku představit. Myslím, že jsou opravdu zajímavé a jejich cena je velmi rozumná. Svým příspěvkem tak nejen pomůžete na svět novému hudebnímu albu, ale podpoříte svůj web, firmu, značku.

Odkaz z webu Nejlepší copywriter

Web Nejlepší copywriter běží od roku 2014 a opakovaně se umisťuje v žebříčcích nejdůležitějších zdrojů o copywritingu a online marketingu v ČR.

Čerstvě mě například portál White press zařadil mezi top 100 českých marketérů. Děkuju!

Čerstvě mě například portál Whitepress zařadil mezi top 100 českých marketérů. Děkuju! Nevěříte-li, mrkněte na odkaz: https://www.whitepress.cz/knowledge-base/1013/top-100-ceskych-marketeru?fbclid=IwAR1kvqVIuWCotGRl91Z8beVjQ54bI5isKlm12zIfnrl56KoCxF3ttM3qyJg

Pokud se tvorbou webových textů nebo marketingem  živíte, pak má zpětný odkaz z téhle domény pro vaše SEO hodnotu a přispěje k vaší dohledatelnosti v internetové džungli konkurence. Link půjde ze speciální děkovné stránky a povede přes vkusně a láskyplně vytvořený anchor text, nikoli z nějaké nedomrlé blechy v patičce. Nadto o vás napíšeme pár hezkých slov, která vás představí potenciálním zákazníkům a poskytnou vyhledávacím robotům potravu navíc. Prostě kvalitní linkbuilding! Jo, a tenhle odkaz bude na váš web směřovat až do skonání internetu a bude mu neustále přinášet nějaké ty plusové bodíky v searchi.

Kromě linku ode mě dostanete samozřejmě taky CD s věnováním a pozvánku na křest.

Cena: 890 Kč

SEO a marketingový balíček pro firmy a podnikatele

Tento balíček má za cíl podpořit vaše podnikání zejména pomocí SEO technik. V týmu Nejlepšího copywritera napíšeme  článek s rozsahem cca 1 až 2 normostrany o vaší firmě tak, aby co nejlépe vykreslil přednosti vaší společnosti, jejích produktů a služeb. Povedeme z něj odkazy na nejdůležitější stránky vašeho webu a zveřejníme ho v sekci věnované našim sponzorům na webu Český folk. Zároveň vám článek zůstane k volnému užití na vašem vlastním webu či kdekoli jinde.

Kromě článku se vám navíc dostane 5 zpětných odkazů z 5 různých domén, (Nejlepsicopywriter.cz, Logos.agency, Senkapoun.cz, Sevelpuna.cz, Ceskyfolk.cz), což už lze považovat za docela masivní linkbuilding. Společně se domluvíme, na jaké cílové stránky by měly odkazy vést, co by mělo být v průvodním textu a jaká klíčová slova by měla být obsažena v anchor textu. Když to uděláme šikovně, přínos pro vaši dohledatelnost na vytipované výrazy může být značný. Článek i odkazy na výše zmíněných doménách navíc zůstanou napořád a budou vám tak přinášet trvalý užitek.

Pochopitelně ode mě dostanete taky cédéčko s věnováním a pozvánku na křest.

Cena: 4 490 Kč

Firemní sponzor – SEO, marketing a konzultace

Jádro tohoto balíčku je stejné jako u předchozího (článek + 5 odkazů), ale přidávají se k němu tři podstatná vylepšení.

Na začátku vám věnuju dvouhodinovou konzultaci, abych co nejlépe porozuměl vaší značce, jejím přednostem a potřebám, a abychom na základě toho vymysleli co nejchytřejší strategii pro linkbuildingovou kampaň. To se pak promítne do podoby článku i zpětných odkazů.

Pokud máte o SEO strategii jasno, můžeme dané dvě hodiny využít ale i jinak. Můžu se podívat na vaše texty a navrhnout jejich vylepšení, můžu věnovat vašemu týmu dvouhodinové školení copywritingu nebo jej vést při tvorbě obsahu jako mentor.

Oproti předchozímu balíčku se dále vaše logo dostane na speciální děkovnou stránku webu Český folk a konečně také do bookletu alba. To plánujeme vydat v tisícovém nákladu a společně s webem mu vtisknout určitou výtvarnou kvalitu, aby se tam vaše značka cítila opravdu pohodlně.

Protože booklet není nafukovací, je tento balíček vyhrazen toliko 10 sponzorům. Aktuálně už tuhle možnost propagace využily 3 firmy, takže příležitost má ještě 7 dalších.

Nakonec ode mě dostanete 5 cédéček s věnováním, abyste se jimi mohli pochlubit, a 2 pozvánky na křest.

Cena: 8 900 Kč

Hlavní sponzor

Pokud by se vaše společnost chtěla stát hlavní sponzorem alba, byla by to pro mě pochopitelně velká čest. Výměnou bych vám poskytl následující už nikoliv balíček, ale pořádný balík benefitů:

  1. Vaše logo bude v bookletu na samostatné stránce.
  2. Na webu Český folk bude vaší firmě věnován speciální článek, který napíšeme podle vašich požadavků tak, aby měl pro vás co největší přínos. Text můžete samozřejmě libovolně využít i na svém webu či jinde.
  3. Věnujeme vám prostor na webu a Facebooku Nejlepšího copywritera.
  4. Zdarma proškolím váš tým v copywritingu. Školil jsem už třeba v Prazdroji, Electroworldu nebo Raiffeisenbank, tak proč ne u vás? Školení je celodenní a přijedu s ním přímo k vám do firmy. Pokud byste školení nevyužili, nabídnu vám služby z portfolia naší agentury v odpovídající hodnotě.
  5. Získáte celkem 5 odkazů z pěti různých domén.
  6. Složím pro vás písničku (nebo básničku), kterou přijedu osobně zahrát (zarecitovat) třeba na váš firemní večírek.
  7. Na podporu alba plánuju se svými partnery z oblasti PR mediální kampaň, která bude přirozeně znamenat i propagaci vaší značky.
  8. Osobně vám předám 10 cédéček s věnováním a 5 pozvánek na křest alba. Na křtu kromě mě budou hrát i další muzikanti, kteří toho umějí mnohem víc než já, takže to slibuje zajímavou uměleckou událost, na které se navíc sejde zajímavá společnost z byznysu i kultury.

Cena: 39 000 Kč

Jakým způsobem můžete balíčky služeb získat?

Crowdfundingová kampaň běží na Hithitu do Štědrého dne. Nejjednodušší cesta tedy je formou příspěvku rovnou na Hithitu:

https://www.hithit.com/cs/project/10466/cesky-folk-album-zpivajiciho-copywritera-pavla-senkapouna

Aktuálně máme vybráno přes 140 % cílové částky, takže kampaň skončí úspěšně a nemusíte mít strach, že by váš příspěvek vyšel naprázdno. Během ledna se s vámi já nebo někdo s kolegů spojíme a domluvíme se na způsobu čerpání daných služeb. Předpokládám, že v prvním kvartálu příštího roku bychom měli mít linkbuildingovou kampaň hotovou. Samotné album bychom pak chtěli vydat do půl roku, takže křest by měl proběhnout někdy během června.

Pokud přispějete přímo na Hithitu, vystavíme vám na začátku ledna doklad o vašem příspěvku. Jestliže přes Hithit přispívat nechcete nebo nemůžete, lze také dané služby vyfakturovat.

Chcete jako přispěvatel zůstat v anonymitě?

Na Hithitu můžete poskytnout svůj příspěvek trojím způsobem:

  • veřejně včetně částky, kterou jste přispěli
  • veřejně bez uvedení výše příspěvku
  • anonymně

Máte-li jakékoli dotazy k daným službám, Hithitu nebo byste chtěli domluvit individuální výši příspěvku a plnění, neváhejte mě kontaktovat. Jsem vám k dispozici na e-mailu senkapoun@gmail.com nebo telefonu 724 716 786.

Děkuju!

Váš Pavel Šenkapoun alias Leo Pank Ševelpuna

Copy i folku zdar 🙂

Školení webového copywritingu pro copywritery a jim blízké existence

Už od roku 2017 každý měsíc předávám své poznatky, myšlenky a zkušenosti copywriterům na neortodoxním školení copywritingu v centru Prahy. Chcete u toho být taky? Mrkněte na aktuální termíny kurzů. Pokud zrovna není žádný kurz vypsaný, prosím o strpení. Tu a tam si potřebuju odpočinout, ale je velmi pravděpodobné, že při další návštěvě webu už budou nové termíny k dispozici.

Prošel jsem stovky obrázků na Pixabay související s tématy "školení", "školní místnost" apod. Viděl jsem školící se manažery, školící se ambiciózní kariéristy, školící se uniformované panáčky z člověče nezlob se, dokonce školící se dinosaury... Nakonec jsem pro ilustraci zvolil toto oldschoolové zátiší. Zasedačka na Husinecké vypadá trošku jinak, ale záleží jen na nás, jak moc hezký si to tam uděláme!

Prošel jsem stovky obrázků na Pixabay související s tématy „školení“, „školní místnost“ apod. Viděl jsem školící se manažery, školící se ambiciózní kariéristy, školící se uniformované panáčky z člověče nezlob se, dokonce školící se dinosaury… Nakonec jsem pro ilustraci zvolil toto oldschoolové zátiší. Zasedačka na Husinecké vypadá trošku jinak, ale záleží jen na nás, jak moc hezký si to tam uděláme!

Už šest let jezdím po českých firmách školit webový copywriting. V roce 2017 před Vánoci jsem otevřel školení pro dvanáctičlennou skupinku jednotlivců z firem, agentur i řad freelancerů. Během hodiny byl prosincový (a během další hodiny i lednový) termín vyprodán. V únorovém mi zbylo jen pár míst. Ohlasy na školení jsou velmi povzbudivé:

Reference od skvělé copywriterky Kláry ze Zážitků.cz

Reference od skvělé copywriterky Kláry ze Zážitků.cz.

Obšírné hodnocení školení od čerstvé štiky v českém copywriterském rybníčku Romana Věžníka.

Obšírné hodnocení školení od čerstvé štiky v českém copywriterském rybníčku Romana Věžníka.

Milý e-mail přišel od copywriterky a překladatelky Aleny.

Milý e-mail přišel od copywriterky a překladatelky Aleny Zelenkové.

 

Někteří copywriteři se o své pocity ze školení copywritingu podělili na Facebooku.

Někteří copywriteři se o své pocity ze školení copywritingu podělili na Facebooku.

Myslím, že školení se líbí proto, že v něm rovnou měrou kombinuju teorii s praxí, na známé věci se dívám z trochu jiné perspektivy a některé poznatky nikde jinde než na tomto školení nezískáte. K tomu připočtěte mé pětileté pedagogické zkušenosti a mimořádný osobní šarm… A je vymalováno 🙂

Ale teď vážně. Když jsem si dělal rešerši webcopywritingových kurzů aktuálně dostupných na českém trhu, postupně ve mně narůstal pocit, že všechny nabízejí víceméně to samé: SEO, meta tagy, headliny… Ostatně, tahle základní témata jsem se sám pokusil zpracovat ve své knize Webcopywriting pro samouky. Řekl bych, že kdo si chce nastudovat základy copywritingu, má dnes opravdu docela dost možností.

Na knihu Webcopywriting pro samouky mám mimochodem docela dost kladných ohlasů. Školení můžete chápat jako takovou její praktickou nadstavbu pro pokročilejší writery.

Na knihu Webcopywriting pro samouky mám mimochodem docela dost kladných ohlasů. Školení můžete chápat jako takovou její praktickou nadstavbu pro pokročilejší writery.

Co ale copywriter, který chce zapracovat na dalším rozvoji svých dovedností? Přiznám se, že pro ně toho v aktuální nabídce vzdělávacích produktů příliš mnoho nenacházím. Co takhle otázka stylu a copywriterské techniky? Jakými prostředky se dopracovat k opravdu dobrému textu? Jakými fintami zvednout jeho hodnotu? A jak tuto hodnotu vyargumentovat klientovi či nadřízenému? Jak coby copywriter budovat svou odbornou autoritu? Jak blogovat? Jak vytvořený obsah dostat ke čtenářům?

Za osm let v oboru jsem pracoval s desítkami juniorních copywriterů. A bez ohledu na to, jak moc byli talentovaní (a že někteří byli!), právě na výše naznačené problémy jsme se zpravidla museli nejvíc soustředit. No, když si vzpomenu na svoje začátky… Sem tam některému z těch témat věnuju článek na blogu, ale pokud bych to měl probrat do hloubky a systematicky, vydalo by to na novou knihu. Anebo celodenní školení. Na knihu možná jednou taky dojde, ale teď bych tu měl to školení.

Školení webového copywritingu pro mírně a středně pokročilé

V tomhle kurzu vám předám ty nejužitečnější poznatky související s tvorbou textů, které jsem za 11 let komerčního psaní a 8 let v online marketingu posbíral. Máme na to jen 8 hodin, takže musíme máknout.

Tematické okruhy školení

1. Opakování aneb Co bychom měli znát už ze základní copywriterské školy

  • Základy obsahové strategie (cíle, cílovky, persony, tone of voice…)
  • B2C, B2B a B2G copywriting
  • Copy a SEO
  • Anatomie a taxonomie webového obsahu
  • Headliny
  • Slogany
  • Principy webového psaní

2. Copywriterské řemeslo a technika

  • Obecné zákony dobrého marketingového textu
  • Copywritingové hříchy
  • Stylistické umění jako předpoklad pokročilého copywritera
  • Jak napsat text, aby se dobře četl
  • Rytmus textu jako to, čemu laici říkají “magie”
  • Finty, které mi pomáhají cizelovat text k dokonalosti
  • Jak se pouhých 20 % textu postará o 80 % jeho hodnoty
  • Letmý pohled na jazyk, gramatiku a pravopis

3. Copywriterův selfbuilding

  • Z jakých odborných zdrojů čerpat
  • Kde brát inspiraci pro práci
  • Jak budovat svůj osobní brand
  • Jak naceňovat práci
  • Jak vyjednávat o ceně s klientem nebo šéfem
  • Jak posílit svou autoritu v očích klienta nebo šéfa

4. Psaní pro blog

  • Přínos blogování pro copywritera, agenturu nebo klienta
  • Specifika blogového psaní
  • Jak vybírat témata
  • Zásady pro zpracování blogového příspěvku
  • Podpora blogového obsahu

 

Takhle vypadalo 12 mých apoštolů na prvním školení copywritingu, které jsem uspořádal během adventu. Bylo to moc příjemné a milé – tak si to pojďte taky zkusit :)

Takhle vypadalo 12 mých apoštolů na prvním školení copywritingu, které jsem uspořádal během adventu. Bylo to moc příjemné a milé – tak si to pojďte taky zkusit 🙂

 

Něco o lektorovi

  • Profesionální copywriter, zakladatel blogu Nejlepší copywriter a obsahové agentury Logos Agency
  • 14 let zkušeností s komerčním psaním, 10 let působení v online marketingu
  • Autor první české knihy o webovém copywritingu
  • Doktor přes texty (sice jen ty písňové, ale fakt doktor!)
  • Původní profesí učitel (3 roky na univerzitě, 2 roky na gymplu)
  • Studenti nesnášeli jeho náročné hodiny filozofie, ale milovali hodiny slohu, protože i ve zdánlivě úplných literárních outsiderech dokázal zažehnout tvůrčí vášeň
  • 6 let přednáší a školí v oborech, které se nějakým způsobem týkají psaní (copywriting, social media a content marketing aj.)
To vzadu je lektor, který vás bude školit. Pavel Šenkapoun – copywriter, provinční básník a drobný podnikatel.

To vzadu je lektor, který vás bude školit. Pavel Šenkapoun – copywriter, provinční básník a drobný podnikatel.

Co jsme se naučili od klientů v roce 2019 aneb 30 rad pro copywriting, podnikání i život

Jsou roky, kdy se toho všehovšudy moc neděje. A jsou roky, kdy se to láme. Rok 2019 byl pro mě a vlastně i celou Logos Agency jednoznačně tím druhým. Po mnoha letech plánování jsem se přestěhoval do Prahy, našel pro agenturu kamennou kancelář, proškolil přes 150 lidí, přednášel na jubilejním 10. Copycampu, udělal rozhovor s Danem Šáchou pro Copýtko, vydal novou knížku To nejlepší z Nejlepšího copywritera. K tomu Zoner Press poslal na trh dotisk vyprodaného Webcopywritingu pro samouky a Logos Agency získala co do velikosti úplně nový typ zakázek v čele se společností ŠKODA AUTO.

Tento článek zároveň můžete vnímat i jako PF 2020, potažmo pozvánku do dvacátých let 21. století.

Tento článek zároveň můžete vnímat i jako PF 2020, potažmo pozvánku do dvacátých let 21. století.

 

Tím, jak byl tento rok nabitý událostmi, zakázkami a novými zkušenostmi, uštědřoval mi také nové lekce, z nichž mnohé mají podle mě určitý interpersonální rozměr. Lze si z nich odnést jistá ponaučení, která přesahují individuální existenci jakéhosi Šenkapouna. A tak jsem vzal 30 klientů a 30 nejzajímavějších zakázek, které jsme v roce 2019 realizovali, a pokusil se shrnout, co podstatného jsme se během nich naučili. Dělám to vždy formou krátkého odstavečku a jednoho rýmovaného dvojverší na závěr. Už ve středověku věděli, že rýmované texty se líp pamatují, tak ať se vám nové poznatky snáz vstřebávají. Abych nikoho neurazil, probírám jednotlivé klienty v abecedním pořadí. A chci jim tímto textem také mimo jiné vzdát hold a poděkovat za spolupráci. Pokud se někdo do vybrané třicítky nevešel, moc se omlouvám – mé kapacity jsou přece jen taky limitovány. Příště!

2VV

Pardubická společnost 2VV vyrábí to, čemu se říká vzduchotechnika, a je druhým největším výrobcem vzduchových clon v Evropě. Textovali jsme pro ni B2B webové stránky a mě při tom asi nejvíc zaujalo, jak krásné vztahy mají lidé z 2VV se svými obchodními partnery. Zdálo se mi, jako by do nich byli doslova zamilovaní, s takovou láskou o nich mluvili. A hned jsem si říkal, že tohle bychom si měli taky osvojit. A své ponaučení bych shrnul následovně.

I v tvrdém byznyse, příteli, to si piš:
S láskou a pokorou vystoupáš vždycky výš!

ADLER

Společnost ADLER asi nemusíme představovat – svým byznysem s reklamními tričky si dobyla takřka celou Evropu. Naše vzájemná spolupráce trvá už několik let a bereme si z ní hodně. Já osobně obdivuju hlavně tu neuvěřitelnou vášeň pro produkt, zájem o témata společenské odpovědnosti a taky silný mezinárodní rozměr podnikání – který sahá až do daleké Asie. Před časem jsme dokonce pro ADLER textovali čínský web. Ale nebojte, česky. Do čínštiny se to překládalo 🙂 A moc se mi líbí, že se ADLER zasazuje o důstojné pracovní podmínky asijských spolupracovníků a přispívá na vzdělávání dětí v lokalitách, kde působí. A ponaučení?

Ať už jsi Čech, či Asiat,
Pro ADLER dělá každý rád!

Aquarex Waterprofit

Tenhle zákazník z Uherského Hradiště se stará o hospodaření s vodou ve firmách. Je to hodně technické, hodně odborné a Aquarex v tom patří mezi ty nejlepší. Bylo krásné poslouchat manažera firmy Miroslava Maňáska, jak hovoří o svých vizích, kterými nás tak nadchl, že pro nás pak byla hračka otextovat web a vymyslet slogan “Water matters”. Což je vlastně i docela fajn myšlenka k zapamatování:

K moudrosti dnešních dnů náleží
pravda, že na vodě záleží.

ASL Lawfirm

Další z našich letitých zákazníků – a to zákazník z největší dálky. Jde o americkou právní kancelář, s níž nás propojil můj kamarád Mirek Hyrman. Aktuálně pro ni chystáme několik dílčích projektů, nicméně já jsem se nejvíc naučil během podzimu roku 2017, kdy se mi sesypal osobní život i zdraví a já přesto musel odevzdat rozsáhlou obsahovou strategii týkající se imigračního práva v souvislosti s americkým trhem (což byl mj. projekt, u něhož jsem se setkal s Pavlem Ungerem a Honzou Kvasničkou). Snad nikdy jsem si nesáhl tak hluboko jako tenkrát. Ale vidíte, žiju. A co jsem se naučil?

Potvrzeno v nadnárodním rozsahu:
I právníci jdou po dobrém obsahu!

Atollon

Tohle je naopak klient zcela čerstvý – tvůrce známeho (nejen) CRM systému Atollon. Honzu a Lenku navštěvuju v kanceláři na Starém Městě, oni zas dorazili na křest mojí knížky – prostě to mezi náma docela funguje. A na příběhu Atollonu mě zaujalo to, že první verze prý byla neúspěšná, což by nejspíš ledaskoho odradilo. No a vidíte, dnes to je úspěšná značka.

První kroky bývají vždy krušné.
Vytrvej a získáš jmění slušné!

ČCE

Školil jsem copywriting lidi v nadnárodních korporacích, drobné živnostníky, magistrátní úředníky, lékaře i akademiky. Ale církev jsem letos na podzim školil poprvé. Ale byla to církev, jejímž jsem sám členem – Českobratrská církev evangelická, takže jsem si připadal tak trochu jako v rodinném prostředí. A dospěl jsem v něm k docela humornému poznání:

Pastorův i markeťákův zákon zní:
Zvedni na maximum poměr konverzní!

Centropol

S Michalem Červenkou jsme kdysi spolupracovali na kampaňové stránce pro Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem s název „Univerzita severu”. Když později Michal odešel pracovat do Centropolu, opět se obrátil na nás, a tak dnes pomáháme hlavně s kampaňovými stránkami tohoto českého dodavatele plynu a elektřiny. A co si budeme povídat. Hlavním tématem těch kampaní je cena, respektive úspora nákladů za energie. Což by se dalo vtělit třeba do těchto slov:

Staří, mladí, svobodní i ženatí
vědí, že se proudem šetřit vyplatí!

CRM pro neziskovky

CRM pro neziskovky je nezisková organizace, která pomáhá jiným neziskovým organizacím implementovat  CRM systém Salesforce. Naše služby jí poskytujeme s výraznou slevou a jsme rádi, že tak můžeme pomáhat důležitému sektoru, který je poslední dobou terčem nesmyslné a nespravedlivé kritiky. Důležitou aktivitou Petry Joklové a dalších lidí ze spolku CRM pro neziskovky je hledání expertů, kteří by na dobrovolné bázi pomohli svým know-how rozvíjet neziskové projekty. K čemuž mě napadá taková říkanka…

Ajťák, právník, markeťák i lektor
podpoří rád neziskový sektor

Dostupný advokát

K projektu Dostupný advokát jsme se dostali přes našeho starého známého Jirku Chomáta, se kterým jsme kdysi spolupracovali na textech pro Zážitky.cz. Jde o web, kde dva špičkoví právníci spolu s dalšími právními specialisty nabízejí své služby, přičemž většinu věcí je možné řešit online. Tahle zakázka nebyla úplně snadná. V několika momentech jsme se totiž nedokázali shodnout a já coby člověk nenávidějící konflikty jsem neustále trnul, kdy ty neshody vyeskalují v nějakou krutou (intelektuální) řež. A co se stalo? Nic. Když totiž spolu jednají dospělí, rozumní, uznalí profesionálové, mohou se i v něčem neshodnout, a přesto jejich spolupráce přinese nutričně vydatné ovoce. A to je cenný poznatek, který jsem si z této zakázky odnesl.

Neshody nemusí dílo zhatit.
Někdy ho mohou i obohatit!

Feedyou

Spolumajitelem společnosti Feedyou je můj někdejší šéf, jeden ze dvou majitelů pardubické eBRÁNY, Jirka Janků zvaný Jankáč. Spolu s pardubickou agenturou Identity (viz dále) jsme tento rok spolu s Feedyou vytvářeli komunikační kampaň na podporu Pardubického kraje s názvem „Parádní kraj”. Feedyou do téhle kampaně dodávali své chatovací roboty neboli chatboty a já jsem se s něčím takovým zblízka setkal vlastně poprvé a zaujalo mě to, stejně jako celý ten svět IT startupů. A vymyslel jsem si takovou básničku:

Teče tvému webu proudem do bot?
Zachrání ho chatovací robot!

FG Forrest

Webová agentura FG Forrest patří k našim nejdůležitějším a nejváženějším zákazníkům. Udělali jsme spolu spoustu projektů a lze říci, že mezi námi panují opravdu přátelské vztahy. V řadě textů, které pro FG vznikly, mám prsty já osobně. Podílel jsem se třeba na rebrandingu redakčního systému Edee.one, na firemním webu a teď naposledy na kariérních stránkách a brožuře pro nově nastoupivší zaměstnance. Tu nejdůležitější věc, která mi z naší letité spolupráce zůstala, jsem se ale naučil hned na začátku od ředitele Radovana Jelena.

Chceš-li jako kopík první ligu hrát,
musíš před deadlinem texty odevzdat!

HOPI Holding

Podnik rodiny Piškaninů patří k českým hospodářským zázrakům. HOPI poskytuje logistické a další služby těm největším společnostem (Tesco, Lidl, Ahold), podniká v bio zemědělství i potravinářství (Hollandia) a přichází s neutuchajícími inovacemi (HOPI Fish Hub). Pro HOPI textujeme weby, pracovní inzeráty a taky každý rok redigujeme jejich firemní ročenku a já musím říct, že právě jejich neustálá touha se zlepšovat a dělat něco pro své klienty stála u zrodu tohoto článku. Uvědomil jsem si, kolik se toho od společností jako HOPI můžu naučit. A že by bylo fajn tato ponaučení zformulovat. A co je teda ta hlavní věc, kterou jsem si od HOPI odnesl?

Myslíš, že už na tvé práci nejde zlepšit nic?
Vždycky můžeš klientům dát ještě o fous víc!

Identity

O lidech z Identity (dříve 2ooM) můžu bez nadsázky říct, že jsme kamarádi. Přizvali mě k velké spoustě projektů – mj. i k textování webu 2VV, o kterém píšu na začátku, nebo k práci na webu Bakalářů. Hodně jsme toho spolu prožili, něco i vypili a já jsem se od nich naučil uvažovat o korporátní identitě úplně jinak, než jak se o ní běžně uvažuje. A taky jsem se naučil nebrat to podnikání tak smrtelně vážně, mít v sobě entuziasmus a vrhat se občas i do bláznivých podniků. Tohle poznání by se dalo zveršovat třeba takhle:

Musíš občas hodit strachy za hlavu,
jinak možná brzo skončíš v ústavu!

JaRo Sea & Air Services

JaRo Sea & Air Services je brněnská spediční a logistická společnost, která si nás našla na internetu, abychom jim otextovali web a udělali malé interní školeníčko na téma obsahového marketingu. Vydali jsme se za nimi (já a copywriterka Pája) na Zelený čtvrtek a bylo to příjemné setkání. Jenom ta cesta do Brna a přes Brno byla horší… A poselství naší mise vnímám mj. i následovně:

Boříme zažité stereotypy:
Brňák si pozval dva pražský typy!

Jirka Krejčík

Jirka Krejčík, PPC a SEO specialista, je můj kamarád a bývalý kolega z Coworkingu Kolín. Požádal mě, abychom mu otextovali jeho nový web, což jsme samozřejmě rádi udělali. Jirka je podobně jako já introvertní a podobně jako já miluje cestování, tak možná proto jsme si blízcí. Díky němu jsem objevil Collabim, na jeho radu jsem se odhodlal vyměnit si baterku v McBook Airu svépomocí – a zvládl jsem to. Takže jsem se toho od něj naučil fakt dost. Básnička?

V Kolíně, tam staví Expresy Leo.
Zajeď tam, Jirka ti vysvětlí SEO.

Kupi.cz

Ke Kupi.cz jsme se dostali přes Miroslava Maňáska z Aquarexu. I Kupi totiž pochází z Uherského Hradiště, třebaže jeho aktuálním majoritním vlastníkem je Seznam.cz. Jde o agregátor slevových letáků v elektronické podobě s monstrózní návštěvností, pro který jsme připravovali několik marketingových materiálů. Na Kupi.cz mě fascinuje, že i úplně stranou všech těch byznysparků a startupových center vznikl tak zajímavý nástroj, který dokázal převálcovat zbytek trhu. Úcta! A co si z toho příběhu odnést? Třeba:

I v odlehlých dálkách na úpatí Chřibů
může vzniknout software, který nemá chybu.

KWD Bohemia

Společnost KWD Bohemia svařuje díly pro ŠKODA AUTO. Je to striktně B2B záležitost, tak se možná divíte, k čemu taková firma potřebuje copywriting. Odpovědí jsou lidi. Nejsou lidi. KWD zaměstnává na 500 hlav, ale stále se jí zaměstnanců nedostává. A tak nás HR manažerka Jana Holešovská (která náš znala už z HOPI, kde předtím působila) oslovila, abychom připravili náborovou kampaň zacílenou striktně na obec Dobrovice, kde firma sídlí. A právě tahle zcela konkrétní lokalizace kampaně byla pro nás tou nejzajímavější zkušeností, protože nikdy jsme nic podobného nedělali. Příslušené moudro bych zformuloval nějak takhle:

Máš-li to srovnanáno v makovici,
inzeruj přímo v Dobrovici!

Lékaři bez Hranic

Lékaři bez hranic jsou další neziskovou organizací, se kterou spolupracujeme. Naším úkolem je většinou cizelovat webové texty tak, aby byly co nejsrozumitelnější, nejpřesvědčivější a tím pádem nejkonverznější. Zvlášť při práci na textech Nemocnice bez hranic jsem si uvědomil, jak strašně důležité je umět uživatelům webu přesně říct, co po nich chcete. Docela zásadně pak totiž roste pravděpodobnost, že to skutečně udělají. Už dlouhá léta zkrátka zastávám názor, že srozumitelnost je nejdůležitější vlastností marketingového textu.

Nepiš návštěvníkům symbolistní básně!
Vyjadřuj se přesně. Stručně, věcně, jasně.

LIGS University

Šéf LIGS University Pavel Makovský si takhle jednou při běhu po havajské pláži pouštěl do sluchátek audioknihu Webcopywriting pro samouky a asi ho zaujala, protože mi napsal a začali jsme spolupracovat. Pavlova vzdělávací instituce umožňuje manažerům studovat kompletně online a získat diplom z americké univerzity – přitom ale zároveň dbá na kvalitu studijních programů. Je to jeden z těch klientů, kteří věří v sílu vzdělání, což mi jako bývalému učiteli docela konvenuje.

Všem by se nám žilo líp, to je jasná věc,
kdyby platil axiom: Co šéf – to vzdělanec!

Linaset

Pro společnost Linaset jsem textoval web ještě jako zaměstnanec eBrány – a podařilo se nám s ním tenkrát uspět na soutěži Web Top 100. No a letos na podzim si lidé z Linasetu na tuto spolupráci vzpomněli a oslovili nás s tím, že by chtěli připravit brožuru pro nábor nových zaměstnanců. Vytvořili jsme ji komplet včetně grafiky a myslím, že se výsledek docela povedl. A já jsem si z toho příběhu odnesl následující poznání:

Snaž se vždycky dělat všechno nejlíp, jak to jde,
třeba ti to po letech klienta přivede.

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

Školy a univerzity patří k našim relativně častým klientům a je to vždycky trochu jiný styl práce než čistě komerční projekty. Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy nás požádala, zda bychom pro ně neotextovali maličký webík týkající se promocí, a byla to milá zakázka, byť realizovaná v mimořádném časovém presu. A copywriterka Pája, která na tom projektu pracovala, si podle mě už do konce života bude pamatovat tuhletu poučku:

Popsat fakultní insignie?
To kopíka div nezabije!

Viktor Ornst

Viktor Ornst byl jedním z mých prvních klientů. Oslovil mě krátce po tom, co jsem odešel na volnou nohu a pomáhal jsem mu s projektem iRealitka. Od té doby se vždycky jednou za čas ozve s novou zakázkou, která by potřebovala copywritersky zpracovat, a my to pro něj rádi uděláme. Letos jsme zpracovávali web pro poskytovatele internetu v Hradci Králové a opět to měla na triku Pája. Jedním z našich úkolů bylo vysvětlit i těm největším IT lamám podstatu bezdrátového internetu (a že jde o něco jiného než o WIFI router). Opět se nám tak vrátila stará copywriterská pravda, že texty musejí být napsány tak, aby je pochopili ti nejméně zdatní.

Chtěl bys v copy vyšplhat na stupně vítězů?
Piš texty vždy pro nejslabší článek řetězu!

Penny

Tenhle rok jsme jako subdodavatelé začali psát pro společnost Penny (Penny Market s.r.o.), konkrétně pro Oddělení kvality vedené Petrem Baudyšem. Je to pro nás značně odlišný typ práce, než na jaký jsme byli dosud zvyklí, a tak se toho během ní učíme opravdu hodně. Učí nás to mj. fungovat už jako opravdická agentura – extrémně pružně, škálovatelně, s nastavenými procesy apod.

Do druhého dne inzerát?
Jasně! Tak prostě nepůjdem spát!

Pragster Reality

Pragster Reality je realitní kancelář specializovaná na pražské nemovitosti. Založil ji Daniel Madar poté, co byl otráven praktikami realitky, pro kterou pracoval. A mně okamžitě zaimponovalo, že je to člověk, který se snaží i v branži s tak nechvalnou pověstí vtisknout podnikání etický rozměr:

Opakuj si pokaždé, když hledáš útěk před spleeny:
Dokonce i reality maj své Mirky Dušíny.

Plzeňský Prazdroj

Když jsem letos na jaře jel školit copywriting do Plzeňského Prazdroje, byla ve mně jen malá dušička. Říkal jsem si, co proboha já, drobný podnikatel a copywriterský svéráz, budu vykládat lidem z takové ohromné společnosti. Ale dopadlo to dobře. Školil jsem malý tým přímo v areálu plzeňského pivovaru a viděl jsem, že spousta informací byla pro účastníky přínosná. Atmosféra navíc byla uvolněná, přátelská a chvílemi i zábavná. Proto bych se neváhal napsat:

Ani v nadnárodní korporaci
nemusí být nouze o legraci.

Raiffeisenbank

Letos na podzim se uskutečnilo něco unikátního. Dali se dohromady tři copywriteři: já, Richard Dobiáš a  Jakub Štefanec a společně jsme vytvořili vzdělávací program pro Raiffeisenbank. Setkání se společností typu Raiffeisenbank člověka vždycky hodně naučí. Ale v tomto případě nás taky hodně naučila nutnost sladit představy tří různých copywriterských osobností, což se samozřejmě neobešlo občas bez nějakých těch drobných třenic. Ale přežili jsme! A odnesli si z toho následující ponaučení.

Když hříšné ego ustoupí jednotící vizi,
i sebestřední kopíci zvládnou čelit krizi.

Repello

Jednou se mi takhle ozval Jiří Marján, že četl moji knihu a napsal si s její pomocí text pro svou značku hraček Repello, ale že už to nestíhá a chtěl by si zbytek textů nechat napsat ode mě. Rozjela se spolupráce i moc příjemný pracovní vztah, přesto pro mě tím nejsilnějším momentem zůstalo setkání s živoucím důkazem, že si někdo s pomocí mé knihy opravdu může sám napsat text na web – a ten text je dobrý. Co víc si může bývalý (a vlastně i stávající) učitel přát?

Co je pro kantora obří poklona?
Když ho jeho bystrý student překoná!

ŠKODA AUTO

E-shop pro ŠKODA AUTO jsme začali přetextovávat letos na podzim a je to rozhodně ta největší a nejnáročnější zakázka, jakou jsme kdy dělali. Věci, které jsme se museli naučit, by vydaly na samostatný článek. Možná i kratší knihu. Vždyť jen registrace naší agentury do systému dodavatelů Volkswagen Group trvala několik dní. Sepsání pravidel pro tvorbu textů – několik dalších dlouhých dnů. Popis několika stovek hliníkových kol – týdny a týdny. Celý tým Logos Agency (potažmo Nejlepšího copywritera) se během těchto týdnů naučil jednu zcela novou věc. Dívat se autům na kola. A počítat jejich paprsky. A tipovat, zda jde o VELORUM, HAWK nebo ALCATRAZ. 

Popsat identickou věc stokrát – a vždy jinak?
I Proustovi by z toho vyschla kreativní slina!

VAC-STAR

VAC-STAR je švýcarská značka přístrojů pro vakouvou gastronomii s výrobním závodem v Pardubicích. K zakázce nás přivedl můj letitý kamarád a bývalý nadřízený z eBrány Karel Borovička a během její realizace jsme sami sebe tak naočkovali láskou k sou-vide, že už jinou metodu přípravy pokrmů prakticky neuznáváme.

Pamatuj si pro všechny dny zítřejší:
Ve vakuu je žrádlo prostě chutnější!

Zlaťáky.cz

Zlaťáky.cz se specializují na prodej investičního zlata a naším úkolem bylo vymyslet pro ně firemní slogan. A během téhle zakázky jsem se naučil rozebrat ten kratičký textík čítající několik slov zvaný slogan na prvočinitele a vysvětlit klientovi, v čem spočívá hodnota těch několika slov, a proč některé kombinace nefungují, zatímco některé se lidem zaryjí pod kůži. Myslím, že to bylo velmi poučné pro mě i pro klienta, a už několik měsíců se chystám, že z toho bude nový článek na blog. Zatím vám musí stačit jen rýmovaná ochutnávka.

O tajemství sloganu podělím se skromně:
Měl by vyznít neotřele. A přesto povědomě.

10 originálních autorských stylů českého copywritingu

Dne 10. 10. 2019 jsem měl tu čest vystoupit na jubilejním 10. Copycampu – svátku všech tuzemzských copywriterek a copywriterů. Ta čest byla o to větší, že jsem se ocitl mezi nejlepšími kopíky té naší malé krásné zemičky, od nichž jsem se v minulosti hodně učil a učím se dodnes. A moje přednáška byla vlastně takovým malým tributem věnovaným desítce z nich. Tady máte její (více či méně nepřesný) přepis.

Díky těmto úžasným mladým lidem z H1 jsme měli jubilejní desátý Copycamp. Sláva jim!

Díky těmto úžasným mladým lidem z H1 jsme měli jubilejní desátý Copycamp. Sláva jim!

Dobrý den. Dneska vám budu chvilku vyprávět něco o stylu. Vím, že styl není téma, které by se v copywriterských kruzích nějak zásadně řešilo. Vlastně na něj spíš tak trochu sere pes.

Já se jím ale zabývám už nějakých 20 let. A to konkrétně od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že každý velký spisovatel měl svůj styl. A já si kladl otázku, proč žádný styl nemám. A ptal jsem se, zda bych si nějaký ten styl nemohl opatřit.

Co to je styl?

A jak tak těch 20 let přemýšlím o tom, jak si opatřit styl, dostal jsem se kupodivu k otázce, co to vlastně styl je. Co to je?

Když o někom řekneme, že má styl, co to znamená? Že si umí vybrat takové kousky oblečení, boty, kravatu, fusekle, doplňky atd., aby výsledek působil jedinečným, osobitým dojmem. Takový člověk má styl. Umí si vybrat ty správné kousky.

A se psaním je to podobné. Představte si, že máte před sebou nekonečný vesmír různých konfigurací slov, a z nich vybíráte ty, které vytvoří váš facebookový post, básničku nebo román. Čím chytřeji a originálněji ten výběr provedete, tím lepší budete mít styl.

Styl je zkrátka umění výběru.

Proč styl?

A proč by nás copywritery měl styl zajímat?

Tak třeba proto, že se snažíme nějakým způsobem stylizovat texty pro své klienty, aby měly tvář firmy, kterou reprezentují. Proto se ostatně vytvářejí všechny ty Stylegiudy a ToneOfVoici.

Ale taky proto, že jakožto copywriteři často píšeme blogy, a blog bez výrazného stylu je nudný a nestravitelný. A naopak copywriteři, kteří se dokážou projevit osobitým stylem, získávají popularitu, zakázky, bohatnou a stávají se trendsettery.

A pak je tu ještě jeden hlubší důvod.

V pátém století před naším letopočtem žil jeden moudrý pán, který tvrdil, že naše myšlenky (potažmo naše slova) formují náš svět, naši realitu.

A moje pointa je, že když budete číst deset blogů psaných stejným stylem, dostanete 10 víceméně podobných verzí reality. Můžete získat možná pár zajímavých informací, ale nedozvíte se nic skutečně nového.

Ale když budete číst 10 originálních blogů, dozvíte se o světě něco překvapivého, objevného, možná i mrazivého nebo naopak zábavného. Prostě to s vámi více či méně zacloumá.

Budovat svůj styl tedy pokládám za objevitelskou cestu k hlubšímu poznání reality.

A protože jsme na setkání českých copywriterů, vybral jsem si deset českých webů, jejichž styl má podle mého soudu schopnost uchopit realitu nečekaně a originálně. Pokusil jsem se styl těchto textů pojmenovat vždycky nějakým idiomem nebo obraznou zkratkou. A můžeme spolu hrát takovou hru, že vám nejdřív pustí onen idiom, pak kousek textu, a vy můžete hádat, kdo je oním vytříbeným stylistou.

A protože náš český copyrybníček není zas tak velký, řada propíraných copywriterů a copywriterek tady dnes také přednáší. Takže mám trochu trému, zda někoho neurazím, ale to už je riziko povolání. 

Pojďme na to.

1. Umění dramatické zkratky

Začnu člověkem, kterému v mém copywriterském panteonu náleží speciální místo. Má svůj nezanedbatelný podíl na vzniku Nejlepšího copywritera a hodně jsem se od něj naučil. Ten člověk fantasticky píše, taky hraje divadlo, a dost možná právě divadlo ovlivňuje i jeho styl psaní. Má totiž obdivuhodný dar vyjadřovat se hutně a výstižně, dokáže jít hrozně rychle k jádru pudla a zinscenovat na malém prostoru velké příběhy. Ukážu vám to na dvou větách.

Ty první dvě věty pokládám za geniální. Já bych to takhle napsat nedokázal a znám málo koho, kdo by to zvládl. Každý z nás by to nějak okecával, rozvíjel a varioval. Ale tenhle člověk to napíše stručně, jasně, ale  zároveň vtipně a s určitou ironií, takže výsledek je strašně fajn a osvěžující. Upozorňuju taky na ten erotický moment, který se dnešní prezentací bude vinout jako určitý leitmotiv.

A kdo to teda je? No jasně, Richard Dobiáš alias Dobrý copywriter a autor blogu O psaní.

2. Nenasytné metaforické obžerství

Řada copywriterů ve svých blozích pracuje s metaforami. Ale tenhle špikuje své texty různými tropy a figurami tak masivně a důsledně, že je tím někdy až nesnesitelný. Pojďme se na to podívat. A pokud jde o erotično, tak trochu přitvrdíme.

Jak vidíte, zde je právě na erotické metafoře vystavěn celý text. Každá věta s tou myšlenkou nějak pracuje, a to vidíte jen malý úryvek.

Tahle umanutá obrazivost je příznačná pro styl Romana Věžníka a mě osobně někdy až vytáčí, ale dost dobře to může být jen závist, protože tolik kreativní energie v sobě prostě nemám.

Jinak Roman je můj spolužák z olomoucké fildy a vřele doporučuju jeho  blog na Veznik.cz i skvělý projekt Přepišme to.

3. Gejzíry slov plachého alfasamce

Až vám pustím následující slajd, budete hned vědět. Tenhle člověk se prezentuje velmi sebevědomě, ve skutečnosti je ale prý introvertní. Jeho styl je drsný, místy až agresivní, hodně expresivní, taky zhusta pracuje s metaforami, často je hodně vtipný. Mně na něm ale přijde zajímavé ještě to, že v mimořádné míře pracuje s parcelací výpovědi, tj. že věty rozsekává na krátké fragmenty a ty pak střílí jako z kulometu. Anebo chrlí jako gejzír. Následující text přirovnávající konverzi k pohlavnímu aktu je již zcela ikonický.

Tenhle styl spousta copywriterů i klientů obdivuje a napodobuje, spoustě lidí naopak vadí. Každý ale ví, že to je Otto Bohuš. Všichni jsme se od Otty učili a já mu tímto vzdávám hold.

4. Mezi snovými obrazy a rebelstvím

V tomhle případě má styl dvě hodně odlišné polohy. Jednu drzou, sprostou, vtipnou. A podle téhle polohy byste jej asi taky snadno identifikovali. Ale pak má ještě polohu melancholickou, zasněnou a silně obrazivou.

Upozorňuju zde hlavně na tu zvláštní práci s prostorem a časem. Je to hodně silný a krásný text.

A zde už máme tu rebelskou část. A opět erektilní tematika 🙂

A teď už asi všichni víte, že autorkou je Michelle Losekoot. Její aktuální blog se jmenuje Těsně vedle a pro mě je to asi nejlepší ukázka psaní, jakou tady v Čechách znám.

5. Síla stylistického minimalismu

Až vám pustím následující text, dost možná v něm neuvidíte stylisticky nic zajímavého. Přesto ho napsala jedna z nejvýraznějších person spojených u nás s copywritingem.

Vidíte, vlastně nic. Ale právě i absence líbivých slovíček a fint může být stylotvorným prvkem. Zračí se v tom vlastně určitá síla a sebevědomí autora, který tak nechává promlouvat samotná fakta. A i když na první pohled za takovým textem “nic” není, skrývá se za ním určité mistrovství. Něco podobného platí pro styl Milana Kundery. Ze světových copywriterů pak pro Roberta Blye.

Minimálně ti starší z vás určitě poznali, že autorem je Marek Prokop a text pochází ze seriálu, který k nám téma webového copywritingu vlastně uvedl.

6. Inženýr uživatelských duší

Tenhle styl se tomu Markovu v něčem podobá. Je hodně věcný, faktický, technický. Na rozdíl od něj je v něm ale mnohem víc expresivity, ironie a taky mimořádné zaujetí psychologií a chováním uživatelů. A narozdíl od něj taky jde do mnohem větších detailů. Zatímco Markův styl je víc reportážní, tenhle styl je vědecký.

Stačí se podívat na headliny těchhle dvou článků. Jsou tam detaily, je tam psychologie. A v perexech zase vidíme tu expresivnější a osobnější rovinu, která je u Marka upozadněná.

Blog Ondřeje Ilinčeva se před několika lety dočkal velké popularity. A jelikož jeho autorem je inženýr architekt se zájmem o UX a psychologii, přišlo mi případné nazvat jej inženýrem uživatelských duší.

7. Krása, ze které občas mrazí

Abyste mě neobviňovali z genderové nevyváženosti, sáhl jsem kromě Michelle ještě mezi další dívky-copywriterky.

Jako první jsem si vybral slečnu, kterou už dlouho znám a ze které jsem měl vždycky trochu strach. Už jako hodně mladá dosáhla velké proslulosti. A její psaní mi přišlo tak dokonalé, že z něho až trochu mrazilo.

Tak třeba v tomhle textu vidíme třeba skvěle použitou anaforu, velkou dynamiku, práci s dlouhými souvětími (která taky miluju), schopnost formulovat vážnější myšlenky.

Maruška, ještě nedávno Gráfová, dnes Háková, je známá spíš pod přezdívkou Sibiřanka a možná i proto se mi k jejímu stylu pojí ten pocit určitého chladu. Ale když si projdete její blog Sibiraknka.cz, uvidíte, že má nejen skvělý styl, ale je to taky docela fajn holka.

8. Copywriting regionalny

Teď tu bude jedna výjimka. Nejde o blog, ale o FB stránku jedné slečny, která někdy před dvěma lety navštívila mé školení. A naprosto mě nadchlo, jak i v prezentaci copywritera lze pracovat s regionální linkou. Domnívám se, že ji málokdo z vás bude znát.

Jmenuje se Míša Musilová, má značku MiMU a komunikuje dialektem ponašimu. Škoda, že stále ještě nemá web, na který se už dva roky těším. Podle mě by to byla pecka.

9. Hříšně vtipná. Tečka?

Tady už nejspíš všichni víte. Jde o styl pracující se slovními hříčkami, hlavně kalambúry, opět s převážně erotickým podtextem. Vedle velkého výrazového minimalismu a silné provokativnosti ale tahle autorka umí napsat i delší texty, které mají hloubku.

Tenhle text o nálepkách mě fascinuje schopností brilantně a s lehkostí pojmenovat složité psychologické a sociální jevy – na malém prostoru a tak, že si je člověk dokáže představit v nových souvislostech.

Martinu Bechyňovou znáte nejspíš z jejího Instagramu Inkoustová tečka nebo díky její knize Minimalismus.

Ale je to i copywriterka a webová verze Tečky stojí za čtení.

10. Piš jako sňatkový podvodník

A můj poslední příklad je opět trochu atypický. Nejde totiž o blog ani o copywritera. Jde o e-shop, který prodává produkty stejným způsobem, jakým sňatkoví podvodníci a podvodnice loví své oběti. Tak, že jim skládají komplimenty a dělají jim dobře. Přesně to dělá tenhle e-shop svým zákazníkům. Je doslova prodchnutý erotičnem a je velká zábava ty texty číst. Tenhle styl dává frázi “prozákaznický přístup” zcela nový rozměr.

 

Na první pohled je tenhle text jeden dlouhatánský kompliment. Myslím, že takhle umí v ČR psát webové popisky k produktům jen Richard Woox, ten geniální marketér, kterého jedni milují a druzí nenávidí, a který tady dnes bude taky přednášet.

Myslím, že lepší tečku za touhle prezentací plnou erotických narážek jsme si nemohli přát.

Děkuju vám za pozornost a těším se na Richardovo vystoupení.

Díky a copy zdar!

 

 

 

 

 

Školení copywritingu 2019

Začínáte s copywritingem a chcete se naučit ta nejzásadnější pravidla pro tvorbu kvalitních webových textů? Výborně! Mám pro vás 3 jarní termíny školení pro začátečníky. Jste profesionální či poloprofesionální textaři a chtěli byste vybrousit svůj styl k dokonalosti? Super! Mám pro vás 3 jarní termíny workshopu pro pokročilé. Přečtěte si o náplni obou kurzů níže v článku, nebo si rovnou rezervujte termín, který vám bude vyhovovat. Předchozí zkušenosti naznačují, že se po volných místech může celkem rychle zaprášit 🙂

Když jsem loni v březnu uzavíral pilotní šňůru “Školení webového copywritingu pro copywritery a jim blízké existence”, slíbil jsem, že si dám krátkou pauzu a pak přijdu se dvěma upgradovanými verzemi určenými začátečníkům na jedné, a pokročilým na druhé straně. Ukázalo se totiž, že vytvořit kurz, který by vyhovoval oběma skupinám, není dost dobře možné. Pokročilé zbytečně zdržuje výklad základních principů webového psaní, junioři se bez nich zase neobejdou. A některé složitější úkoly, jako dělané pro ostřílené mazáky, jsou naopak pro elévy zbytečně frustrující. Proto ve mně uzrálo rozhodnutí: ROZDĚLIT!

Původně jsem svou novou dvojici vzdělávacích produktů (to je výraz, co?) chtěl odpálit o prázdninách, později jsem launch posunul na podzim. Nakonec to trvalo rok. Pracoval jsem na několika velkých zakázkách a taky dál školil různé instituce, které si mě objednaly, takže mé vytížení bylo opravdu velké. Ale po Novém roce jsem si řekl, že už to dál nejde odkládat, a spolu s mými věrnými jsme nová školení připravili.

Tady je máte. Na stránce Školení copywritingu pro začátečníky i pokročilé si můžete vybrat ze tří termínů juniorní a tří termínů seniorní varianty. A zde trocha toho obšírnějšího popisu:

Školení webového copywritingu pro začátečníky

Kurz pro začátečníky se řídí myšlenkou co největší přístupnosti. Chtěl jsem, aby si ho mohli dovolit i studenti, drobní živnostníci, maminky samoživitelky, regionální básníci, kavárenští povaleči a prostě vůbec všichni, kdo o psaní textů pro web přemýšlejí a zvažují profesionalizaci či poloprofesionalizaci. Případně pracují v příbuzných oborech (marketing, obchod, design, SEO, PPC, personalistika) a vhled do webového copywritingu by se jim mohl hodit. Proto jsem nastavil cenu, abych tak řekl, nízkoprahově. A kurz sám je koncipován tak, že nepředpokládá žádné předchozí zkušenosti s textováním webů.

Takovýhle certifikát dostenete, když absolvujete kurz pro začátečníky a mírně pokročilé. I s muří nohou. I s razítkem!

Takovýhle certifikát dostenete, když absolvujete kurz pro začátečníky a mírně pokročilé. I s muří nohou. I s razítkem!

Informační náplň školení se do určité míry shoduje s obsahem knihy Webcopywriting pro samouky, takže pokud ji náhodou znáte nazpaměť, žádné velké přísuny nových poznatků nečekejte. Na rozdíl od knihy si ale budete moct všechny copywritingové fígle vyzkoušet v praktických cvičeních a získat okamžitou zpětnou vazbu. A oproti knížce se dozvíte víc informací o stylu a mnohem víc se taky budeme věnovat praktickým otázkám webcopywriterské profese, jako je sbírání zkušeností, shánění zakázek, tvoření cenových nabídek, budování vlastní značky apod.

Workshop copywritingu pro ostřílené

Workshop pro pokročilé je koncipován jinak. Jeho předmětem není ani tak copywriting coby marketingový nástroj, jako spíš sama technika psaní. Proto může být podle mě přínosný každému, kdo se živí tvorbou textů, bez ohledu na to, zda se zaměřuje na web, tiskoviny nebo audiovizuální média. Doporučil bych ho hlavně online i offline copywriterům (jak na volné noze, tak těm agenturním) a pak každému, kdo píše vlastní blog. Jak název “workshop” napovídá, bude to zaměřené hodně prakticky, proto je účast zastropována číslem 10 a cena je vyšší.

Účastníci workshopu pro pokročilé si mohou dát za rámeček toto chytré lejstro.

Účastníci workshopu pro pokročilé si mohou dát za rámeček toto chytré lejstro.

Hlavním tématem tohoto kurzu je styl. Už na předchozích školeních jsem se otázce stylu věnoval a právě zkušení copywriteři tuto pasáž oceňovali ze všeho nejvíc. Nejspíš proto, že se u nás nikdo z online marketingové branže stylu nijak zevrubněji nevěnuje.

Za ty roky, co píšu, jsem si vytvořil určitý soubor návyků, fíglů, psychologických fint, stylistických pojmů a příkladů dobré i špatné praxe, který mi pomáhá na cestě k textovým tvarům, s nimiž můžu být spokojen. O toto instrumentárium se s vámi  během workshopu podělím a budeme s ním pracovat při řešení konkrétních textařských úkolů. Cílem je, abyste v procesu psaní dosáhli co největší svobody v rámci určitých základních pravidel, abyste se naučili čerpat ze všech vrstev jazyka a nenechávali se svazovat nesmyslnými dogmaty.

Kromě této, řekněme, obecné stylistiky se budeme zabývat také otázkou autorského stylu, která v klasické reklamě víceméně nemá místo, ale je naprosto zásadní pro specificky onlinový žánr zvaný blogging. Ty nejúspěšnější blogy se často pohybují na pomezí odborné a umělecké prózy a často to bývá právě osobitý styl autorů, který jim přináší popularitu. Budování autorského stylu je většinou otázkou let a jde o jeden z nejtěžších úkolů, které na sebe psavec může naložit. Rozeberu s vámi styl některých českých bloggerů, ukážu vám, jak jsem s budováním vlastního stylu válčil já. A pak si trochu posvítíme i na styl váš. Cílem je, abyste si našli cestu ke svému vlastnímu autentickému autorskému stylu, který bude dělat radost vám i vašim čtenářům.

Budu se na vás těšit a už nyní volám: Copy zdar!

Modlitba pro nábožensky nesmělé až zdrženlivé

Znáte ty návody, jak praktikováním 3 jednoduchých kroků dosáhnete pohádkového bohatství? Tak tohle je taky takový návod. Svého druhu. Návod na určitý způsob mentální praxe, které z historických důvodů říkám modlitba, ale stejně tak ji můžete nazývat meditací, vnitřním usebráním, niterným rozvažováním, spirituálním cvičením, soustředěnou kontemplací, hlubinnou reflexí či duchovní očistou. Nemůžu vám zaručit, že díky ní pohádkově zbohatnete. Ale jsem si téměř jist, že i když náhodou pohádkově nezbohatnete, tak vám to díky této metodě bude úplně jedno 🙂

Ignác z Loyoly nejenže založil u nás někdy poněkud přehnaně démonizované Tovaryšstvo Ježísovo, ale taky vytvořil promakaný systém duchovních a meditačních cvičení, který je dodnes v mnohém inspirativní. Takže nám Ignác může posloužit jako ideální náhledový obrázek k článku o modlení.

Ignác z Loyoly nejenže založil u nás někdy poněkud přehnaně démonizované Tovaryšstvo Ježísovo, ale taky vytvořil promakaný systém duchovních a meditačních cvičení, který je dodnes v mnohém inspirativní. Takže nám Ignác může posloužit jako ideální náhledový obrázek k článku o modlení 🙂

Češi jsou spolu s Estonci nejateističtějším národem světa. Já mám sice za sebou evangelickou výchovu, ale popravdě se od běžného Čecha v otázce religiozity asi nijak zásadně neliším. Do kostela se snažím chodit aspoň na Vánoce a Velikonoce, ale náboženské představy prezentované naší církví mi z 80 % připadají nesrozumitelné. Což je škoda, protože zejména Nový zákon obsahuje velké množství myšlenek, které jsou nadčasové a měly by podle mě co říct i dnešním lidem. Jenže naše církve, i ty reformované, tento potenciál bohužel většinou neumějí vytěžit.

Jak jsem se dal na modlení

Přesto jsem relativně nedávno začal praktikovat něco, co by mi ještě tak před dvěma roky připadalo nemyslitelné. Ba zvrácené. Začal jsem se každé ráno modlit. Ono totiž modlit se ve chvíli, kdy nevěříte v Boha (ve smyslu antropomorfní bytosti, která s nastraženým uchem čeká na to, aby mohla vyslyšet vaše přání), opravdu působí podivně. Ke komu se totiž sakra modlím?

Dobrá otázka. Ke komu a proč se modlí člověk, který nevěří v Boha (ve smyslu antropomorfní bytosti)? To může být různé. Třeba Charles Baudelaire se modlil ke své matce a Edgaru Allanu Poeovi. Umělci vzývají své múzy, milenci své milé, náckové své vůdce.

Charles Baudelaire byl člověk, který v podstatě stvořil to, čemu říkáme moderní poezie. Pro mě je to jedna z naprosto klíčových postav dějin, jejíž velikost neumenšuje ani zvláštní vztah k matce, ani drogové excesy, ba ani výraz Red Meata. Vlastně právě naopak.

Charles Baudelaire byl člověk, který v podstatě stvořil to, čemu říkáme moderní poezie. Pro mě je to jedna z naprosto klíčových postav dějin, jejíž velikost neumenšuje ani zvláštní vztah k matce, drogové excesy, ba ani vzezření Earla z Red Meata. Vlastně právě naopak.

Bude to znít asi hodně kacířsky, ale (psychologicky vzato) je podle mě jedno, k čemu se modlíte. Podstatné je, že v aktu modlitby přiznáte svou lidskou omezenost a symbolicky stvrdíte svou závislost na světě, který vás nekonečně přesahuje. A zároveň vyjádříte svou víru, že tento svět poskytuje podmínky k tomu, abyste svému životu v něm mohli vtisknout pozitivní smysl. Geniální je v tomto ohledu konfese Anonymních alkoholiků ve druhém kroku jejich dvanáctibodového programu: “Dospěli jsme k víře, že síla větší než naše může obnovit naše duševní zdraví.” A následně se pak o této síle hovoří jako o “Bohu, jak ho my sami chápeme.”

Léčivá síla transcendence

To je přesně ono. V modlitbě uznáte, že existuje síla větší než ta vaše a že vám může pomoci. A tuto sílu nazýváme „Bůh, jak my ho sami chápeme.“ Každý svou mysl může vztahovat k jinému transcendentnímu principu. Můžete mu říkat Bůh, strážný anděl, átman, kolektivní nevědomí, osud, prozřetelnost, daimonion, svědomí, vaše lepší Já, Ježíš Kristus, paní Baudelairová, Život-Žena (Nietzsche), Pepa nebo jeho jméno  přecházet posvátným mlčením jako Židé. Je to něco, k čemu chováte nejvyšší úctu a co je pro vás symbolem dobra. Víra, že svět prostupuje dobrá, laskavá síla, je samozřejmě iracionální, ale psychologicky nesmírně mocná, léčivá a blahodárná. Může vám naprosto změnit život. Přitom jsme vychováváni k přesně opačnému přístupu: Všechno musíme zvládnout sami. Svět je džungle a v lidské společnosti zuří válka všech proti všem, bellum omnium contra omnes, jak říkával starý pan Hobbes. Hledat pomoc vně nás samých by bylo projevem slabosti a nekompetence. Jenže moudrost všech náboženských, filozofických i psychologických nauk ukazuje, že cesta ke svobodě a plnohodnotně prožitému životu vede právě směrem ven. K druhým lidem a ke světu, který nás přesahuje.

Takhle je to se světem. Něco maličko o něm víme. Z toho si můžeme udělat představu o tom, co všechno nevíme. Je toho hodně. Jenže pak tady zůstává prakticky neomezený prostor pro věci, které nejenže nevíme, ale ani nemáme šanci zjistit, že je nevíme. Jsou úplně mimo náš dosah. Přesahují nás. Přehnané sebevědomí za těchto okolností není na místě.

Takhle je to se světem. Něco maličko o něm víme. Z toho si můžeme udělat představu o tom, co všechno nevíme. Je toho hodně. Jenže pak tady zůstává prakticky neomezený prostor pro věci, které nejenže nevíme, ale ani nemáme šanci zjistit, že je nevíme. Jsou úplně mimo náš dosah. Přesahují nás. Přehnané sebevědomí za těchto okolností není na místě. Vypůjčeno z facebookové stránky Physics-Astronomy.com

Pokoř se, pyšný člověče!

Modlitba je tak pro mě v první řadě aktem pokory. Pokorně si klekám na kolena a uznávám, že jsou věci, na které sám nestačím. Svým intelektem, svou vůlí, svými emocemi, svou touhou. Je to stvrzení realistického postoje ke světu. Realisticky vzato totiž svět disponuje nesrovnatelně větším množstvím toho, co je mimo moji kontrolu, než co mohu nějak ovlivnit. Modlitba je stav mysli, v němž opouštím dětinskou omnipotentní iluzi, že zvládnu vše, na co si vzpomenu. Chápu, že někteří lidé se asi právě takto modlí, že prosí, ať jim Bůh daruje peníze, zdraví, ideálního partnera a věčné mládí. A věří, že Bůh jim ve své nekonečné dobrotě kýžené statky sešle. Mám pocit, že to je vlastně jen přesun dětinské omnipotentní iluze z bodu A do budou B. Mně taková modlitba nedává smysl.

Nastavování priorit

To ale neznamená, že bych se ve své modlitbě nezaměřoval na reálné věci. Naopak. Upínám svou mysl k tomu, co má pro mě zásadní důležitost. K nějaké představě. Nějakému cíli. Nějaké osobě. Čím konkrétnější a realističtější taková představa je, tím lépe. Nechápu to ale v žádném případě tak, že by mi takové soustředění mysli mohlo přinést vyplnění jakéhokoli přání. Vnímám to jako každodenní rituál nastavování priorit. Něco je pro mě natolik zásadní, že mi stojí za to kvůli tomu každé ráno padnout na kolena a prosit o to, nebo za to děkovat.

Díkůvzdání

Díky tomu si každé ráno ujasním, kým chci být, kvůli čemu chci žít, případně pro co bych byl ochoten umřít. Udělám si rekapitulaci toho, co všechno jsem v životě dostal a jakou neskutečnou zprdele kliku jsem už v tolika situacích měl. A děkuju za to. Je dobré a zatraceně zdravé si připomenout, za kolik věcí člověk může být vděčný. Posiluje to dobrou náladu a ředí typickou českou zakyslost.

Je důležité vzdát díky za vše, co jsme dostali. Lze to udělat třeba i songem.

Odpuštění

Připomenu si taky, co všechno jsem zvoral, uznám, jakej jsem trotl, a pak prosím za odpuštění. Ale zase nejde vůbec o to, abych si u Pánbíčka vyškemral amnestii z pekelných muk za své těžké hříchy. Je to realistické vyznání toho, že jsem prostě jen omylný člověk, a i když nad některými těmi mými minulými průsery by ledaskdo pozvedl obočí, byly prostě tak nějak lidsky pochopitelné. O odpuštění totiž v modlitbě prosíte sami sebe. Sami sobě musíte odpustit, přestat se užírat svými nedokonalostmi a zároveň si to v makovici nastavit tak, abyste v budoucnosti už stejné chyby pokud možno neopakovali. Ale vzpomeňte si na apoštola Petra. Třikrát zapřel Krista, třikrát ze zbabělosti zopakoval tu samou chybu. Ale nakonec v sobě našel tolik odvahy, že se kvůli svému učiteli nechal ukřižovat a stal se zakladatelem největší a nejvlivnější korporace v dějinách lidstva. Takže i opakování téže chyby si kliďánko můžete odpustit. Možná se díky tomu opakovanému chybování víc naučíte a možná se nakonec stanete nejlepší právě v tom, v čem jste nejvíc chybovali.

Programování mysli

Modlitba je pak pro mě konečně prosbou za lidi, věci a plány, které jsou pro mě v životě nejdůležitější. Ale opět. Jestliže si přeju, aby mí blízcí byli zdrávi nebo aby se vydařil projekt, na kterém pracuju, vůbec to neznamená, že bych věřil v nějakého boha, který na stroji sestoupí do kulis našeho pozemského divadla a mé prosby vyplní. Znamená to, že si v mysli nastavím svá největší přání, plány a sny jako určité trvalé regulativy svého jednání a prožívání a potom vše, co dělám, dělám ovlivněn těmito regulativy. Vlastně si tím do hlavy instaluju program, který mi má pomoci, abych v nejvyšší možné míře přispěl k naplnění toho, o co prosím.

Je-li pro mě například důležité zdraví mých blízkých, budu své jednání regulovat tak, abych své blízké co nejméně vytáčel a co nejvíc je zásoboval dobrou náladou, dobrými zprávami a vitamíny. Je-li pro mě důležitý zdar mých podnikatelských aktivit, zaměřím svou energii na to, abych poskytoval co nejkvalitnější služby a se svými klienty měl co nejlepší vztahy.

A znovu ta pokora

Lidský mozek je neuvěřitelně tvárný a sugestibilní orgán a opravdu se dá tímto způsobem programovat. Úplně nejmarkantněji se to ukazuje v případě postojů a emocí. To, o co nejvíc prosím v každé své modlitbě, je pokora. Pokoru vnímám jako realistické posouzení vlastní úlohy a hodnoty ve světě. Je to postoj, v němž člověk sám sebe ani nepodceňuje, ani nepřeceňuje. Je to ta rada, kterou dostává na cestu Ivan v Mrazíkovi: “Na nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj”. Moudrost pohádek bývá někdy až zarážející. To je totiž přesně ten postoj, kdy dosáhnete nejvíc. Podceňování vlastních schopností vás brzdí a živí ve vás neopodstatněný strach. Přeceňování vlastních sil pravděpodobně povede k tomu, že na sobě nebudete pracovat, učit se, zdokonalovat se. A nejspíš se pustíte do podniků, které skončí vaším krachem.

Můj život se od základů změnil ve chvíli, kdy jsem začal usilovat o pokornější, tj. realističtější postoj ke světu. Dnes si to každé ráno připomínám a prosím o to, abych si tento postoj zachoval. Je pro mě přesně tím pevným bodem, jenž mi pomáhá pohnout celým světem. A díky němuž si plním svá přání a sny, jako bych potkal kouzelného dědečka z pohádky.

Legendární nápis z Vinohrad.

Legendární nápis z Vinohrad.

Stručný přehled mých božstev

A koho to vlastně prosím? Ke komu se modlím? Nevím. K tomu nejlepšímu, co ve mně je. K archetypu lidství v sobě. K Adamovi, který byl prvním člověkem a ztělesněním tohoto archetypu. K muži zvanému Jošua, který sám sebe nazýval “synem člověka”, což lze vyložit i právě jako “syn Adama”, čímž se k tomuto archetypálnímu lidství přihlásil. Vy ho asi budete znát spíš pod jménem Ježíš Kristus. Ke Carlu Gustavu Jungovi, který objevil kolektivní nevědomí, k Victoru Franklovi, který přežil Osvětim, k Jakubu Böhmovi ze Zhořelce, k Leonardu Cohenovi a Kurtu Cobainovi, tomu geniálnímu feťákovi, díky němuž jsem objevil lásku k hudbě. A jako každý umělec samozřejmě k Múzám. Všem těmto principům, vzorům, archetypům a duchovním učitelům říkám “Pane”, abych jim vzdal patřičnou úctu. Jen Múzám říkám “Múzy” a té své, múze lyrického básnictví, říkám jejím vlastním jménem Erató. Přece jen je to žena. Zaslouží si láskyplné oslovení svým krásným jménem 🙂

Všichni tihle bohové jsou moje zlatíčka a já s nimi rád rozmlouvám. Pořiďte si taky nějaké. Když budete jen trochu chtít, pomohou vám tak, jako pomohli mně. Eventuelně vám můžu nějakého půjčit. Ale vrátit!

 

Rozchody, odchody, pády do vyšších pater a nástrahy hraniční společnosti

Pohodlně se usaďte, v dnešním článku vás provedu svými životními krizemi. Těšíte se? Budu psát o tom, jak se skrze pády na dno můžete dostat o patro výš. Jak je nebezpečné provozovat pink-cloud-surfing a lítat z extrému do extrému. A jak dnešní doba přispívá k tomu, že se mezi lidmi masivně projevují příznaky typické pro hraniční poruchu osobnosti.

Že si Vincent van Gogh ušmik ucho je známá věc. Stále se ale vedou debaty, co ho k tomu vedlo. Pánové Kriesman a Straus tvrdí, že ho k tomu vedl nezvladatelný záchvat hněvu. Jeho přítel Paul Gaugain poznamenal něco v tom smyslu, že on by to teda namaloval jinak, a hned byl oheň na střeše. A ucho v hazlu.

Že si Vincent van Gogh ušmik ucho, je známá věc. Stále se ale vedou debaty, co ho k tomu vlastně vedlo. Pánové Kriesman a Straus tvrdí, že na vině byl nezvladatelný záchvat hněvu, což byl jeden z rysů umělcovy složité (hraniční) osobnosti. Jeho přítel Paul Gaugain poznamenal něco v tom smyslu, že on by teda ty slunečnice namaloval žlutější, a hned byl oheň na střeše. A ucho v hajzlu.

Jak jsem se stal copywriterem

Na dráhu profesionálního copywritera jsem se vydal nedobrovolně v roce 2010, když mě vyhodili z Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově, kde jsem v té době učil český jazyk a ZSV. Prestiž a finanční ohodnocení učitele tehdy odpovídala prestiži a finančnímu ohodnocení závozníka fekálního vozu a mému obecně hodně kolísavému sebevědomí ten vyhazov neprospěl. “Jak si mám, do…le, vážit sám sebe, když mě vykopnou i z tý nejhůř placený, celou společností opovrhovaný a mnou samým ne úplně milovaný práce?” Neměl jsem tenkrát ještě dost zkušeností a pokory, abych si řekl, že dostat padáka ze zaměstnání, které mi nesedí, asi nebude zas taková tragédie. Na svou obhajobu podotýkám, že v roce 2010 v českých zemích zrovna vrcholila krize, takže jsem byl i docela slušně vystrašenej. Že si nenajdu novej job a chcípnu hlady.

Kamarád Honza Javornický mě ale protlačil jako kopíka do pražské webové agentury MEDIA FACTORY a tím začala má kariéra v online marketingu. Byl jsem na sebe neskutečně hrdej a mé obecně hodně kolísavé sebevědomí vystřelilo do závratných výšin. Trvalo to přesně do dne, kdy jsem nastoupil. Byl to dokonalý volný pád. Nic jsem nevěděl, ničemu nerozuměl, tvorba jednoduchého textíku mi trvala mládí a prgači (= programátoři) ze sousedního oddělení mě za zády nazývali “ufonem”, což jim nezazlívám, protože uprostřed pražské IT firmy se čerstvě třicetiletý suspendovaný vesnický učitel filozofie jinak než jako spadlý z Marsu prostě ani jevit nemohl.

Další příklad situace, kdy i banalita může spustit nezvladatelnou emoční lavinu.

Cítil jsem se strašně. Měl jsem strach, že zklamu, že se ukáže má neschopnost (impostor syndrome, ten mě provází od maturity), že záhy opět skončím na dlažbě a už definitivně chcípnu hlady (blud zchudnutí, to mám po babičce). Ten strašlivý stav ale kupodivu trval jen krátce, maximálně týden, pak jsem se chytil a makal tak usilovně, že mi už za půl roku přidali kačky na výplatní pásce a k dosavadnímu “creative copywriter” na vizitce připsali slůvko “senior”.

Pády na dno

Pro tuhle posloupnost stavů vedoucích od opojné satisfakce po hrozný, beznadějný pocit zmaru máme v češtině několik moc hezkých rčení. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš. Pýcha předchází pád. A když si to nevezmeme k srdci a tu tlamu nakonec hodíme, hovoříme o pádech na dno. A dodáváme, že tyto pády slouží k tomu, abychom se ode dna odrazili směrem vzhůru. Ty metafory jsou neskutečně moudré a smekám před nimi. Pouze bych chtěl přidat jedno malé, leč podstatné upřesnění, k němuž jsem dospěl během svých vlastních držkopádů.

Od roku 2010 se mi takovým spektakulárním způsobem podařilo žuchnout ke dnu ještě dvakrát. Na jaře 2013, když jsem si v pardubické eBráně prosadil své kreativní oddělení a hned v prvních týdnech mě série vlastních chyb připravila o prozatím jediného klienta, který se rozhodl těchto kreativních služeb využít. Z toho jsem se vzpamatovával měsíc. A v roce 2017, kdy jsme se po 11 letech vztahu definitivně rozešli s mou bývalou ženou. Z toho jsem se vzpamatovával rok.

Miluju tuhle píseň od Fixy. Zpívá se v ní o „bodě, kdy ti zmizí úplně všechno“. A taky, že „dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd“. A ještě, že k Jekyllovi patří bohužel i Hyde. Mardi, ten nedostudovaný bohemista, toho prostě ví o životě dost.

Je příznačné, že všechny ty moje existenciální karamboly byly vždy spojené s rozchody, respektive odchody. Odchod ze zaměstnání, rozloučení se s klientem, rozchod s blízkou osobou. Jak říká moje terapeutka, jsem hodně vztahovej člověk. A konce vztahů (pracovních i soukromých) prožívám opravdu bouřlivě.

A co je pro mě ještě příznačné, jsou úlety do nebeských výšin, které těm kolapsům předcházejí. Když jsem si v eBráně vydupal ze země kreativní oddělení, mé opojení bylo bezmezné. O to hroznější bylo pak vystřízlivění. Rozjela se mi solidní deprese, a jak jsem napsal výše, trvalo mi přes měsíc, než jsem se z ní vylízal.

S jasnou hlavou jsem se pak musel smát tomu, do jak obludných rozměrů v mých očích odchod nespokojeného klienta vyrostl. Reálně se totiž vlastně nic moc nestalo. Přišli noví zákazníci a já se postupně uklidnil a zvykl si na svou novou roli manažera nesoucího odpovědnost nejen za odbornost, ale taky za byznys a fungování svěřené organizační jednotky.

A pak mi to docvaklo. Co když celá ta měsíční depresivní epizoda byla jen průvodním jevem přechodu z nižší úrovně fungování (zaměstnanec, odborník) na úroveň vyšší (manažer, byznysman)? Jak říkají tělocvikáři a psychologové: co roste, to bolí. A přeměna zaměstnance v manažera bezpochyby určitý růst představuje. Minimálně kariérní, ale jsem přesvědčen, že i osobnostní. Být manažerem totiž znamená nést odpovědnost, což předpokládá i větší osobnostní zralost. To všechno jsem si ale bohužel uvědomil až poté, co jsem se do té pozice bezhlavě vrhnul – a dostal do zubů. Měl jsem pak dvě možnosti. Říct si, že na to nemám, stáhnout ocas a vrátit se zpět na úroveň řadového zaměstnance. Nebo se na novou situaci co nejrychleji adaptovat a pokusit se ji zvládnout.

Rozhodl jsem s pro druhou cestu, bylo to bolestivé, ale nakonec jsem nezbytnou transformaci absolvoval poměrně rychle a úspěšně. Když jsem totiž na jaře 2014 odcházel na volnou nohu, už jsem kupodivu žádný podobný propad nezaznamenal. Vysvětluju si to tak, že jsem si zátěž spojenou s přechodem na vyšší úroveň odbyl rok předtím a začátek vlastního podnikání pro mě byl jen pokračováním už načatého procesu. Už rok jsem byl odražen ode dna a stoupal vzhůru.

Život jako plošinová hra

A tady bych rád poukázal na to, že dno je metafora sice krásná a působivá, ale v něčem zavádějící. Navozuje totiž představu, že padáte, padáte, dopadnete, odrazíte se a pak stejnou cestou stoupáte vzhůru. Že se vracíte tam, kde už jste byli a nikdy se vlastně nedostanete dál, protože nejzazší bod, k němuž můžete vystoupat, je hladina.

Sisyfos štval bohy, tak ho nechali po celý zbytek věčnosti valit šutr do kopce tak, že mu těsně pod vrcholem vždycky žuchne dolů. Vypadá to hrozně, ale nevím, podle mě na tom není o moc hůř než ti, co musejí celou věčnost sedět na obláčku a mydlit do lyry nebo funět do šalmaje. Vono totiž v tý věčnosti se nakonec vomrzí asi všechno.

Představovat si život jako neustálé oscilování v uzavřeném prostoru mezi dnem a hladinou není úplně šťastné. Připomíná to mýtus o Sisyfovi nebo doživotní závod na rotopedu. Ať makáte sebevíc, vpřed se nepohnete. Přesně tak jsem si připadal od nástupu puberty do 26. roku svého života. Camusův esej byl ostatně mou oblíbenou četbou. Pak jsem tohle paradigma změnil, ale teprve během krize v eBráně jsem si uvědomil, v čem ta změna spočívá.

To, čemu obrazně říkáme dno, si totiž můžete pomocí jiného obrazu představit jako strop. Jako nejzazší bod vaší stávající úrovně, jako poslední úkol na konci levelu v plošinové hře zvané život. V plošinových hrách bývá konec levelu vždy nejtěžší, musíte porazit nejvíc potvor a vyhnout se nejzáludnějším nástrahám. V životě je to podobné. Když měníte zaměstnání, bydliště, zpracováváte bolestivou ztrátu, je to boj. Můžete se nechat zastrašit, snažit se vzít zpět neodvolatelné, přikrčit se a nechat všemu volný průběh, což má zpravidla za následek to, že oslabíte své šance rozhodovat o svém životě svobodně. Anebo se do té těžké překážky zakousnete, projdete si slzavým údolím a vylezete na druhé straně – na vyšší úrovni života a své osobnosti.

Kultovní plošinovka Prince of Persia jako podobenství života? Nepochbujte o tom!

Kultovní plošinovka Prince of Persia jako podobenství života? Nepochybujte o tom!

Že se to neobejde bez bolesti, smutku, slz a hlubokých otřesů jsem si na vlastní duši prožil během manželské krize trvající od září 2016 do Nového roku 2018. Slzy, smutek a bolest ale na té krizi nebyly to nejhorší. Nejhorší byly úlety na růžových obláčcích, které jsme si po každém kole hlubokých propadů ordinovali, snad v naivní touze po vyváženosti. Je strašné, když si po roce vztahu připomínajícím bitevní pole vyletíte na křídlech iluze a sami sebe přesvědčíte, že je všechno v nejlepším pořádku a před vámi leží společná cesta nekonečnými zahradami štěstí. Na ten šílený schizofrenní pocit, když se do takto zmanipulovaného vědomí začne drát realita, nikdy nezapomenu. A na ten strmý pád z obláčku taky ne.

Jak jsem to přežil, vlastně nevím. Jisté je, že vnitřní proměna, kterou jsem posléze prošel, byla velká. Nazval bych to znovuzrozením. Objevil jsem cenu života, pokory, lásky, obyčejného úsměvu. Nalezl jsem cosi jako klid. A probudil v sobě schopnost milovat s intenzitou, jakou jsem si dřív ani nedovedl představit. Postoupil jsem do nové úrovně života a připadám si jako Ganadlf Šedý poté, co se stal Bílým. Takže to nakonec hodnotím jako pozitivní zkušenost. Jenom by bylo lepší, kdybych to byl absolvoval bez obláčkových úletů. I tak by to bylo těžký. Ale s obláčkama to bylo mega těžký.

Pink-cloud surfing a borderline syndrom

Plavba na růžových obláčcích není dobrá. Nemám nic proti pocitu štěstí, opojení z úspěchu, extázím lásky. Ale všechno by mělo mít svou míru. Růžové obláčky jsou příliš extrémně růžové na to, aby vás jízda na nich mohla někam dovést. Se vší vážností říkám, že vám méně ublíží měsíc v depresi než tři dny na obláčku zakončené volným pádem po jeho splasknutí.  

Červánky poskytnuté laskavě panem Jamesem Wheelerem k volnému užití prostřednictvím serveru Pixabay.

Červánky poskytnuté laskavě panem Jamesem Wheelerem k volnému užití prostřednictvím serveru Pixabay.

Nebezpečí pink-cloud-surfingu spočívá v tom, že během něj je člověk natolik odtržen od reality, že není schopen vnímat, a tudíž ani řešit reálné problémy. Všechno je přece super, život je tak krásný, nebudu si kazit jízdu nějakými přízemními maličkostmi! Jenže přízemní maličkosti ponechány svému osudu budou postupně nabývat na velikosti, budou bobtnat, a až z toho svého roztomilého obláčku sletíte (což se dřív nebo později musí stát), rozmačkají vás na kaši. Člověk se dokáže do určité míry adaptovat na stres, dokáže vydržet střednědobý pokles nálady, dokáže ledacos. Pád z extrémních výšin do extrémních sraček ale dokáže ustát málokdo. To pak hrozí skutečným kolapsem.

Když jsem tady o té obláčkovo-pekelné dynamice přemýšlel, došlo mi, že se v mnohém podobá projevům hraniční poruchy osobnosti. Pro tu jsou taky typické emoční turbulence skákající z jednoho extrému do druhého. Tak jsem si k tomu tématu sehnal literaturu – Hraniční poruchu osobnosti od Röhra a Nenávidím tě, neopouštěj mě! od Kriesmana a Strause. Dozvěděl jsem se, že hraničáři představují pro psychoterapeuty a psychiatry jednu z největších výzev, protože jejich léčba bývá nejnáročnější. Dokonce i schizofrenie nebo klinická deprese jsou na tom prý v tomto ohledu líp. Takže když jsem pak šel za svou terapeutkou, měl jsem docela obavy z toho, jak na moji amatérskou auto-diagnózu bude reagovat. Uklidnila mě ujištěním, že sice mám jisté hraniční rysy, ale hraniční poruchou osobnosti určitě netrpím.

Ulevilo se mi a hraniční rysy své osobnosti jsem si srovnal do úhledného komínku hnedle vedle rysů narcistických, hysterických a závislých, abych je měl všechny pěkně pohromadě. A pokračoval ve studiu.

Generace nomádů a Aristotelova nauka o středu

Musím poznamenat, že patřím k letitým čtenářům Heinze-Petera Röhra, moc si ho vážím, ale jeho generalizující úvahy beru s určitou rezervou. Je to prostě taková jeho libůstka, že když analyzuje například narcistní poruchu, hledá pak narcistní nastavení v celé společnosti. Stejně tak i v knize o hraniční poruše věnuje jednu kapitolu hraniční kultuře naší doby. Svou rezervovanost jsem ale musel trošku zmírnit, když jsem se v publikaci Kriesmana a Strause dočetl, že prý 18 milionů Američanů (tj. 6 % populace) vykazuje příznaky hraniční poruchy osobnosti. Nevím, jaká byla metodologie daného výzkumu a jak výzkumníci odlišili pouhé příznaky od skutečné hraniční poruchy. Pokud se ale 18 milionů Američanů vyznačuje silnou emoční nestabilitou na způsob borderline syndromu, je to obrovské číslo. A pokud by na tom zbytek západních zemí byl podobně, pak bychom o “hraniční společnosti” mohli mluvit bezpochyby právem.

Pro hraniční poruchu je vedle emoční nestability typická absence “jádrové identity”. Tito lidé jako by nevěděli, kým jsou nebo kým by chtěli být. V jejich osobnosti chybějí struktury, se kterými by se dokázali identifikovat. Okamžitě se mi k tomu asociuje metafora tekuté modernity Zygmunta Baumana, ale i starší úvahy o postmoderní společnosti Lipovetského nebo Lyotarda. Je možné, že to neskutečně zběsilé tempo současného světa, v němž prakticky celý náš obzor tvoří technologie, které tu ještě před 15 lety nebyly a za dalších 15 let nejspíš zase nebudou, komplikuje příslušníkům mladších generací jejich pokusy o vybudování vlastní identity. Charakteristické je digitální nomádství – programová nechuť kdekoli natrvalo zakotvit.

Aristotelovo myšlení jako by bylo v přímém protikladu k tomu dnešnímu. My uctíváme změnu a extrémy. Aristoteles řekl, že "každá změna je jen k horšímu", a brojil proti všem krajnostem. Tato busta je římskou kopií původní řecké sochy, jejímž autorem byl Lysippos.

Aristotelovo myšlení jako by bylo v přímém protikladu k tomu dnešnímu. My uctíváme změnu a extrémy. Aristoteles řekl, že „každá změna je jen k horšímu“, a brojil proti všem krajnostem. Tato busta je římskou kopií původní řecké sochy, jejímž autorem byl Lysippos.

Nakonec vlastně asi není divu, že v takto složité společnosti se u tolika lidí rozvíjejí příznaky emoční nestability. Celá tahle doba je nestabilní, tak kdo může proboha očekávat stabilitu od našich emocí? Strašně dobře tomu rozumím. Ale zároveň z vlastní zkušenosti vím, jak nebezpečné je lítat z extrému do extrému. Jak riskantní je plout nad světem na růžovém obláčku a pak se o ten samý svět rozmáznout jako moucha o přední sklo Tesly.

A tak na vás, hlavně na mladé lidi, ale vůbec na všechny digitální nomády a příslušníky hraničních generací apeluju: Nenechte se svými emocemi vláčet do extrémů. Vzpomeňte na velkého antického filozofa Aristotela, který učil, že klíč ke šťastnému životu je v nalezení středu mezi krajnostmi. Aristotelovo vědecké dílo je sice dávno překonáno, ale jeho Etiku Níkomachovu bychom měli podle mě zavést do škol jako povinnou četbu. Možná to naše společnost bude brzo potřebovat.

Péče o duši v časech Instagramu

Minimálně 99 % z vás, kdo čtete tyto řádky, se živí DUŠEVNÍ prací. Nepřijde vám divné, že mezi firemními benefity převažují permice do fitka, bazénu nebo masážních salonů, ale na DUŠI kálí pes? Pečujeme o svá těla a tělesné zdraví, ale na to, co nás doopravdy živí, zapomínáme.

Sigmund Freud vymyslel psychoanalýzu a hodně se zajímal o sex. Můžeme si o něm myslet cokoli, ale každopádně by bez něj moderní psychologie vypadala asi dost jinak.

Sigmund Freud vymyslel psychoanalýzu a hodně se zajímal o sex. Můžeme si o něm myslet cokoli, ale každopádně by bez něj moderní psychologie vypadala asi dost jinak.

V roce 2017 si krátce po sobě vzaly život dvě velké umělecké osobnosti, Chris Cornell a Chester Bennington. Loni na podzim mě během jediného týdne zasáhla zpráva o dvou tragických událostech týkajících se lidí v mém okolí. Na jaře jsem viděl nejúspěšnějšího českého manažera Jana Muhlfeita mluvit o pádu do deprese a hluboké touze zemřít. Jedna moje známá, velmi nadaná osoba hovořící pěti jazyky, se v depresivní fázi své choroby propadla do naprosté stagnace a přišla o svůj podnik. Krátce na to se mi zobrazil příspěvek HubSpotu o tom, že pouze 17 % naší současné populace je duševně zcela zdrávo. Jinými slovy, 83 % z nás se potýká s (většími či menšími) duševními problémy. 650 000 Čechů bere antidepresiva. 100 milionů Evropanů trpí depresemi. 1 z 6 Britů v práci vykazuje příznaky deprese či úzkosti. Odborníci varují před škodlivým vlivem některých sociálních sítí, například Instagramu, na psychickou pohodu jejich uživatelů. Hovoří se o epidemii deprese v západních společnostech. Roste výskyt chorob, o kterých i sami lékaři (kteří se jinak zpravidla snaží jakékoli “psycho” ze svého slovníku vystrnadit) mluví jako o “psychosomatických”.

Víte, co mi v kontextu těchto čísel a faktů přijde absurdní? Že se do kanceláří hromadně nakupují anatomicky správně tvarované židle a polohovací stoly. Že se ve firmách budují tělocvičny a zaměstnanci dostávají příspěvky na masáže. Že se pořádají školení správného sezení u stolu a cvičení sloužícího jako prevence bolesti zad. Ještě jsem ale neslyšel o firemních příspěvcích na psychoterapii nebo o školeních věnovaných prevenci a diagnostice duševních onemocnění. Nejenže jsem o ničem takovém neslyšel, ale naopak jsem se většinou setkal s naprostým nezájmem kompetentních osob o tuto problematiku. Poznamenávám, že fotbálek na chodbě, šipky u hajzlu a crazy výzdobu v zasedačce nepokládám ani za náznak pokusu něco v této otázce podniknout. Je to spíš důkaz velkého nepochopení.

Zapomínání na duši se prodraží

Přitom přehlížení otázky duševního zdraví nenahlížím prizmatem nějakého dobročinného idealismu, ale docela silně mě fascinuje ekonomická stránka věci. Je jasné, že podnikatelé do fyzioterapie necpou peníze jen z nějakého hlubokého altruismu nebo lásky ke sportu, ale hlavně proto, že si umějí spočítat, kolik je bude stát dlouhodobá pracovní neschopnost klíčových lidí v týmu. Zánět karpálních tunelů nebo měsíc ve špitále se zničenými zády, to může firmu sakra hodně bolet. Nejenže je třeba postiženým platit nemocenskou. Ale hlavně budou chybět u důležitých projektů a firmě jejich pracovní výpadek může způsobit i ztrátu významných klientů. Zdravá záda a zdravé šlachy jsou podmínkou zdravé ekonomiky firmy.

Jenže do důsledku vzato, vy nepotřebujete ani tak zdravé šlachy a zdravá záda, jako spíš zdravou mysl oplývající originálními nápady, správnými úsudky a harmonickými emocemi. I když máte ruce a záda mimo provoz, furt můžete své geniální myšlenky diktovat do iPhonu nebo příteli na Skypu. A naopak i super zdravé šlachy a záda vám budou absolutně k ničemu, bude-li vaše mysl ochromena úzkostí či zatemněna melancholií. Psychické zdraví je pro ekonomiku vyžadující stále větší psychické výkony minimálně stejně důležité jako zdraví fyzické. Jak je tedy možné, že tělesnému zdraví se věnuje tolik pozornosti, kdežto zdraví duševní je systematicky zametáno pod koberec?

My nejsme žádní pacienti!

Myslím, že za to může směs předsudků, špatné informovanosti a hlubokého podvědomého strachu, který v nás psychická onemocnění vzbuzují. Vycházíme z několika zcela mylných předpokladů, které nás vedou k mylným a ekonomicky škodlivým závěrům. Ta úvaha vypadá nějak následovně.

Hitchcockův film Psycho je docela psycho.

Zaprvé si psychické onemocnění představujeme jako něco skandálního, děsivého, fatálního. Na mysli nám vyvstávají postavy jako Norman Bates nebo Hannibal Lecter a široká oblast “psychična” tak získává charakter čehosi démonického.

Zadruhé se vedeni předchozí premisou domníváme, že duševní onemocnění jsou něčím mimořádně vzácným. Předpokládáme, že šogorů musí být na světě jenom pár, protože jinak by nás už tato krvelačná monstra přece dávno vyvraždila, ne?

Zatřetí pak máme tendenci představovat si, že mezi sférami psychického zdraví a nemoci vede ostrá dělící linie, která je víceméně nepropustná. Řídíme se logickým zákonem “vyloučeného třetího”, tedy že buď někdo je zdravý, nebo je nemocný – a tercium non datur.

Z těchto premis pak vyvozujeme chybný závěr pro naše jednání, který zní: “Nejlepší bude dělat, že se nás otázka psychického zdraví netýká.” Když si vybíráme kolegy ke spolupráci, předpokládáme, že jsou psychicky zdrávi, protože opak by přece byl něčím krajně nepravděpodobným (a taky děsivým a šokujícím). A stejně tak sami u sebe si absolutně nepřipouštíme možnost, že bychom mohli trpět nějakým psychickým neduhem, vždyť přece nejsme blázni!

Jenže realita je značně odlišná od toho, jak si ji představujeme, a tak také naše strategie “hlavy v písku” či “mrtvého brouka” je zcela nefunkční a škodlivá.

Budeme-li věřit statistice Hub Spotu, že 83 % dospělé populace trpí nějakým psychickým problémem, znamená to, že 8 z 10 vašich kolegů je nějakým způsobem “na hlavu”. Namlouvat si, že psychické zdraví pro vás není téma, je zcela odtržené od reality a nedává žádný smysl.

Vtip spočívá v tom, že většina těchto psychických neduhů nijak výrazně neovlivňuje pracovní výkon týmu a nijak neohrožuje firmu. O co jsou totiž psychické problémy častější, o to méně je většina z nich tak fatální a závažná, než jak si je ve svých předsudcích malujeme. Alespoň ve svých počátečních fázích. Třeba taková deprese je takříkajíc nekonečně škálovatelná, řada lidí trpí jejími mírnějšími formami a nelze je v pravém slova smyslu označit za nemocné. Možná prožívají menší radost ze života, v kolektivu šíří méně pozitivní energie, udělají o několik procent méně práce, než kolik by udělali v optimálním rozpoložení. To všechno ale mohou vyvážit třeba větší svědomitostí, empatií, časem stráveným v práci, takže se navenek mohou jevit jako ideální pracovníci. Pokud se však nevěnuje dostatečná pozornost prevenci, může se stát, že se taková drobná afektivní porucha rozvine ve vážnou nemoc, pracovní výkon náhle významně klesne a firma to záhy pocítí na svých ekonomických výsledcích. A naopak, kdyby se na dobré psychické pohodě zaměstnanců systematicky pracovalo, mohly by se jejich pracovní výsledky ještě vylepšit a firma by z toho profitovala.

Cítíte, o co rozumnější by bylo zbavit otázku psychického zdraví oné iracionální stigmatičnosti a věnovat se jí hned na začátku, kdy je to záležitost často spíš určité psychické kondice, než si ji připustit až ve chvíli, kdy klíčový pracovník už leží hospitalizován na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, jako se to stalo právě Janu Muhlfeitovi?

Dřina, po které nerostou bicáky, ale osobnost

Aby však nedošlo k mýlce, nechci touto svou úvahou rozpustit odpovědnost za psychické zdraví v nějakých vnějších faktorech. Jsem přesvědčen, že odpovědnost za svůj život a své zdraví nese každý dospělý a svéprávný člověk sám (třebaže karty jsou každému rozdány trošku jinak). Chci upozornit na to, jak společenská tabu a stigmatizace ztěžují některým lidem snahu o převzetí odpovědnosti za své zdraví.

Považte, jak se staví společnost k tomu, když někdo navštěvuje tělocvičnu, fyzioterapeuta nebo maséra. Je to borec! Takové chování je pokládáno za cool, společensky žádoucí a odpovědné. Člověk se sebou něco dělá. Maká na sobě. Roste. Zoceluje se.

A teď si představte, že těm samým lidem, kteří vás chválí za návštěvu fyzioterapeuta, řeknete, že chodíte na psychoterapii. Jak budou reagovat? Přinejmenším rozpačitě. Najednou nebudete machr, který bere život do vlastních rukou, ale chudák, který je na tom tak blbě, že skončil na pohovce cvokaře. Že by takové chování také mělo být oceněno jako odpovědné, zralé, dospělé, prorůstové, žádoucí a pozitivní? To si popravdě bude asi myslet málokdo.

Jsme totiž zatíženi spoustou předsudků. Zmínka o psychoterapii či konzultacích s psychologem tak snadno může vést k představě závažné psychické nemoci, oslabení kognitivních schopností, dezintegrace osobnosti… Přitom tohle jsou záležitosti pro psychiatra a člověk trpící bludy (například) nejspíš nebude úplně ve stavu, že by se mohl věnovat dlouhodobé práci na sobě ve smyslu psychoterapie.

A možná ještě častěji si nezasvěcení pod pojmem “psychoterapie” představí pacienta, který si za tučný peníz předplácí právo vyplakat se psychologovi na rameni. Ale přesně to nemá se seriózní psychoterapií mnoho společného. K psychologovi nechodíte proto, aby vám foukal bolístky, ale abyste systematickou prací posunuli svůj život na vyšší úroveň vědomí, svobody, odpovědnosti a štěstí. Pokud vám takové hodnocení psychoterapie připadá divné, možná jsou vaše představy o ní poněkud zkreslené.

Zvláště lidé s technickým vzděláním se na psychologii (o psychoterapii nemluvě) dívají občas skrz prsty. Jako na něco zbytečného, spekulativního, šarlatánského. Jako na řečičky, které nemají žádný reálný přínos a brát vážně je můžou tak maximálně podivíni z fildy. Případně zaměňují psychologii s psychiatrií a pokládají ji za disciplínu, která má pečovat o “blázny”.

David Kostelecký je sportovní střelec. Právě v souvislosti s ním jsem si poprvé uvědomil ohromnou moc psychologie. Zdoj obrázku: Petr Novák, Wikipedie.

David Kostelecký je sportovní střelec, kterému v cestě za olympijským zlatem pomohla psychologie. Právě v souvislosti s ním jsem si poprvé uvědomil ohromnou moc nauky o duši. Zdoj obrázku: Petr Novák, Wikipedie.

Psychologie může být ale i pro “normální” lidi mimořádně užitečná. A její přínos může být natolik reálný, že si toho všimne celý svět. Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na olympiádu v Pekingu, kde zlatou medaili ve střelbě získal David Kostelecký. Netajil se tím, že na jeho úspěchu měla zásadní podíl spolupráce se sportovní psycholožkou Evou Šauerovou. V té době třiatřicetiletý střelec měl technicky na to, aby se stal nejlepším střelcem na světě. Bylo ale nutné o tom přesvědčit taky jeho mysl. A právě v tom mu pomohla psychologie.

Péče o duši již od roku 469 p.n.l.

Je úplně jedno, je-li duše nesmrtelná, váží-li 21 gramů, stěhuje-li se po smrti do nového těla, případně ji andělíček vynese na obláček. Nebo zda je to jen výslednice složitých elektrochemických procesů, která zanikne společně s tělem. Podstatné je, že každý z nás nějakou duši má a zodpovídá za ni. A měl by o ni pečovat stejně jako o své tělo.

V pátém století před Kristem žil v Athénách jeden týpek, který i po ledě chodil výhradně bos, měl slušnou fyzičku, uměl solidně lít, ale hlavně svou chytrostí vytrolil spoustu ctihodných athénských občanů, kteří mu to nemohli zapomenout, a když ho soudili za špatnou výchovu mládeže, ještě pořád si z nich dělal zadnici. Vypadal podle mě trochu jako major Kuneš (Hynek Čermák) z televizního seriálu Rapl. A nakonec tenhle drsnej Athéňan bez mrknutí oka přijal trest smrti, k němuž byl odsouzen, a vypil číši bolehlavu, i když měl možnost uprchnout. Zákona si totiž vážil víc než svého pomíjivého života.

Tenhle husťák se jmenoval Sókratés a byl to on, kdo se nejspíš jako první v dějinách začal starat o duši. Říkal tomu “péče o duši” (ve staré řečtině “epimeleia tés psychés”), a i když po sobě (stejně jako Kristus) nezanechal jediný kus psaného textu, ovlivnily jeho myšlenky Evropu a přilehlé i vzdálenější okolí na celá dlouhá staletí až do dnešní doby.

Takhle si poslední chvíle Sókrata představoval J.-L. David. Vidíte, jak je mudrc namakanej a jak to bere na pohodu? Jeho poslední slova prý zněla "Ještě jsem dlužen Asklépiovi kohouta", což popravdě do dnešní doby nikdo úplně nepochopil. Já myslím, že to byl jeho poslední prank.

Takhle si poslední chvíle Sókrata představoval J.-L. David. Vidíte, jak je mudrc namakanej a jak to bere na pohodu? Jeho poslední slova prý zněla „Ještě jsem dlužen Asklépiovi kohouta“, což popravdě do dnešní doby nikdo úplně nepochopil. Ať už tím myslel cokoli, určitě se za tím skrýval nějakej hodně vychytanej prank.

Přál bych si, aby každý pochopil, že péče o duši není žádný zbytečný výstřelek postmoderních neurotiků a už vůbec ne žádná slabost. Možná jste hustý, ale nikdy nebudete tak hustý jako Sókratés nebo major Kuneš. A byla-li péče o duši dobrá pro Sókrata, bude dobrá i pro Kuneše a bude dobrá i pro vás. Začněte brát svou duši vážně. Začněte se jí věnovat. Přestaňte strkat hlavu do písku a hrát si na to, že máte duši na háku. Máte-li zaměstnance, přestaňte ignorovat otázku jejich duševního zdraví a začněte ji brát stejně seriózně jako jejich záda a karpální tunely. Nestyďte se konzultovat své problémy s psychology, najděte si čas pracovat na sobě prostřednictvím psychoterapie.

Můžete mít vypracované tělo, třeba jako Chester Bennington. Mít slávu, peníze, super bejvák v Los Angles, krásného partnera, úžasné děti. A přesto vám to bude úplně k ničemu, bude-li vaše duše nešťastná a poničená. Proto o ni prosím začněte pečovat dřív, než bude pozdě.

Moc bych si přál nevidět už další úžasné lidi odcházet z tohoto světa zlomené zoufalstvím a vnitřní bolestí. Moc bych si to přál.