To máš pláž, palmy, MacBook, mango shake, moře. A potom taky 4hodinovou pracovní dobu, skútr, Chiang Mai, free wifi, krevety a kuře satay na špejli.

Jednomu se z toho zatočí hlava, koupí letenku do Bangkoku, aby po půl roce zjistil, že tahle digi-nomádí masáž bolí víc než prsty zručné Thajky na ztuhlé šíji.

Jo, odletěla jsem do Thajska. Ne, digitální nomád se ze mě nestal

Do Thajska jsem odjela za vzděláním. Studovala jsem hodně zvláštní univerzitu:

1. Když se s tebou budu bavit a řeknu její jméno nahlas, budeš si myslet, že jsem génius.
2. Když ti ten název napíšu třeba v textovce, budeš mě mít za pipku, která naletěla asijskému umění fejkovat naprosto všechno.

Studovala jsem StaMford University

Dobrý, ne? Jenže v Thajsku na tom jednom písmenku vlastně nesejde. Když kolem tebe každý den projde okolo 20 nákupních tašek Harrobs a kluci tu hrají PolyStation, přestaneš to vnímat. Kolikrát si říkám, jestli by logu Hermès namísto eMka neslušelo údernější Pé.

Abych se vrátila k Stamfordu – spíš než univerzita to byla taková střední, kde tě drželi od rána do večera, sledovali docházku a sbírali mobily, když sis chtěl o hodině zkontrolovat lajky na Instagramu. Moc jsem to tam nemusela, a to hlavně proto, že jsem kvůli škole nemohla cestovat tak, jak bych si představovala. O kvalitě výuky se zmiňovat nebudu, myslím, že to eMko v názvu je vypovídající.

OK, tak sis alespoň zlepšila angličtinu

Chyba bambusový lávky! Tady v Thajsku si nic nezlepšíš. Asiati se s angličtinou moc nemažou. Tak třeba objednat si smaženou rýži tu trochu zavání kanibalismem.

Často se tu také stává, že něco nemají. Kolikrát jsem se na takové věci ptala záměrně, protože jsem ten gramatický zázrak chtěla slyšet. Pořád. A pořád.

Jasně, celou dobu jsem ale nebyla jenom s Thajci. Na cestách jsem potkala strašně moc Američanů, Australanů nebo Britů. Říkáš si, to už nějaký potenciál pro zlepšení Anetiny ingliš skýtá, že? Houby s octem!

Představ si, že ti Anglán na hostelu řekne „I’ll just go up the apples and pears to bed.“

Cože?! Jaký jabka s hruškama? Běž si normálně lehnout, ne?

Kdo se někdy tahal s Londýňanama, si asi teď klepe na čelo. „Apples and pears“ jsou v Cockney rhyming slangu přece „schody“!  To je jasný, ne? To si odvodíš…

Během 2 měsíců mě 3x okradli

Další důvod, proč bych asi nemohla být nomádem v Asii je ten, že by mě to zruinovalo. Moje přílišná důvěřivost k lidem a záliba v alkoholu zapříčinila, že mě v Asii okradli hned třikrát.

1. Poprvé to byli ladyboyvé v Kambodži, se kterýma jsem se dala do řeči a nějak jsem zapomněla kontrolovat kabelku.
2. Podruhé se to stalo v nočním buse, když jsem spala.
3. A potřetí ve strip klubu. (Není důležité, co jsem tam dělala, podstatné je, že jsem tam nepracovala.)

Poprvé se té zlodějině zasměješ, ale potřetí už jsi z pohledu do prázdné peněženky otrávenější než malajský šíp. Už tak jsme cestovali hodně low-costově (tímto zdravím kambodžský 2dolarový hostel Utopia plný švábů a skvělé couchsurfery, kteří si tuhle aplikaci spletli s Tinderem). Když jsme ale s kamarádkou skončily na ostrově kdesi v Thajsku úplně bez peněz, nastal čas začít hledat úplně jiné možnosti.

A tak se stalo, že jsme zaklepaly na dveře buddhistického chrámu…

Chvíli to trvalo, ale nakonec nás Buddhovi svěřenci nechali několik nocí přespat. I když jsme se mnichů nemohly jako ženy dotknout ani jim cokoli podat bez toho, abychom to nezabalily do kusu látky, musím říct, že jsme se s těma klukama v oranžových hábitech nakonec celkem sblížily. Při odjezdu mi dal jeden z nich svůj Facebook. Na mnicha dobrý, ne?

Aneto, ticho!

Nemůžu říct, že bych se s nomády za celou dobu vůbec nepotkala. Dokonce párkrát proběhl i nějaký ten chit chat. Valná většina se udála někdy kolem osmé ranní, kdy jsem se klátivou chůzí vracela na hostel a cestou jim omylem vykopla Maca ze zásuvky.

Je to divné, ale během mého působení v Asii došlo i na několik nabídek práce. K tomu bych řekla, že tu lidi asi moc berou drogy.

Asiati nosí falešné oči a Kambodžský král mluví česky

Soustředit se v Thajsku na práci je věc, kterou na všech expatech obdivuji. Já to nezvládala. Je tu zkrátka moc zajímavostí, které tě hrozně rozptylují. Ať už jde o nejlepší jídlo na světě, přešité spolužáky, démonické kontaktní čočky anebo bělicí složku, kterou obsahují snad všechny kosmetické přípravky. Člověk musí být pořád na pozoru. Jednou jsem si takhle omylem koupila thajský deodorant. Stačil pouhý týden používání a podpaží jsem měla bělejší než kolumbijský kokain.

Půl roku bez novin

Musím se přiznat, že jsem až na výjimky ignorovala zprávy z domova. Všudypřítomné zmínky o Konvičkovi jsem přisuzovala jarním slevám v OBI a nadprůměrně teplá zima mě ve 35 stupních nijak zvlášť netankovala. To ale neznamená, že bych na domovinu zanevřela. Domů se vždycky ráda vracím. Zvlášť po nějakém čase stráveném v bílou posedlé Asii ti začne chybět věc typicky česká. Černý humor.