Včera byl letní slunovrat a dnes začíná astronomické léto. Přichází období, kdy země vydává své plody. Něco se urodilo i na stromě Nejlepšího copywritera. Natáhněte ruku a utrhněte si, co je vám libo!

kevin dooley / Foter / CC BY

Genetickými úpravami jsme vyšlechtili nové logo:

Logo Nejlepšího copywritera

Možná jste si všimli, že celá naše webová farmička se zaskvěla lehkým faceliftem:

Na webu Nejlepšího copywritera nám přibylo pár stránek.

Trochu se rozrostl počet lidí, se kterými spolupracujeme – jak na straně klientů, tak na straně tvůrců obsahu:

Martin Šinkovský je už nějakou dobu důležitou posilou Nejlepšího copywritera.

Taky vynikající copywriterka Aneta Doleželová už pro Nejlepšího copywritera ledacos napsala.

David Kučera je dvorní grafik Nejlepšího copywritera.

V našich sadech dozrává kniha o copywritingu:

Kniha o copywritingu od Pavla Šenkapouna bude k dostání u dobrých knihkupců. Brzy (snad).

A naše copywritingová slípka pro vás bude s železnou nepravidelností snášet (možná i několik let) nadílku roztomilých naučných videí. Tohle je první:

Krásné léto. A přejeme dobré chuti u kvalitního obsahu!

Jsem jen obyčejný malý český člověk. Tvor společenský, jak by řekl Aristoteles. Tvor stádní, jak by řekl Nietzsche. Proto jsem ideální pokusný objekt pro testování účinnosti reklam.

Pivo Patron lidem chutnalo. Prý to byl ve skutečnosti Gambáč. Ale kdoví… Zdroj: www.gambrinus.cz

Třeba zrovna teď nedávno mě zaujaly dvě. Ani jednu jsem neviděl v televizi, třebaže televizi nejenže vlastním, ale dokonce ji i poměrně často sleduji. Prý kvůli tomu sledování té televize nejsem úspěšný, tvrdí jeden infopodnikatel. Prý kvůli té televizi nemám ani rudimentární inteligenci, tvrdí jakýsi hipster (či snad už dokonce yuccie?) na Facebooku.

Budiž. Ale přestože jsem neúspěšný primitiv, mám nejen televizi, ale také internet. A právě tam jsem viděl ty reklamy. Jedna z nich byla o tom, jak nenáviděné globální pivo Gambrinus přeonačili na sympatické lokální pivo Patron a ono hned začalo všem chutnat. Zní to divně a hodně lidí tomu experimentu nevěřilo a SAB s tím asi počítal, a tak si k tomu pozval i notáře, ale lidi nevěří ani tomu notáři a reklamní znalci se táží, zda ta reklama je správně a zda tím SAB vlastně jen zbytečně neupozornil na to, že o Gambrinusu si všichni myslí, že to je sračka.

Kampaň s Gambrinusem převlečeným za Patrona

A třeba tomuhle argumentu já moc nerozumím. Protože SAB nemusel nikoho upozorňovat. Všichni pivaři přece vědí, že Gambrinus je sračka. Tvůrci kampaně jenom ukázali, že ta „sračka“ ve skutečnosti vzniká až v naší hlavě. A že ta pošramocená pověst nemá nic společného s produktem, ale asi spíš s řadou věcí okolo. Třeba s hospodskými, kteří nečistí trubky, s módou malých pivovarů, s nechutí ke všemu nadnárodnímu a korporátnímu. A ta kampaň nás jen nasměrovala zpátky k produktu. Ad fontes, jak by řekl renesanční myslitel. K věcem samým, jak by řekl Prostějovák Edmund Husserl. A to podle mě není špatný směr.

Během té kampaně jsem si také vzpomněl, jak jsem kdysi považoval Gambrinus dvanáctku za nejlepší pivo vůbec, jak jsem na ni chodil do romantické zahrádky v Čáslavi na Kostelním náměstí, jak jsem se rozplýval nad její plnou chutí se zcela zřetelným medovým dozvukem. Jenže pak romantickou zahrádku zavřeli, Gambáč dvanáctka se přestala snad úplně točit a Gambáč obecně upadl v nelibost. A i já jsa tvorem stádním jsem ho nějak přestal pít.

A pak přišla ta kampaň s tím Patronem. A taky má dávná láska G12 vyhrála stříbrnou medaili na „pivních Oscarech“ – v International Brewing Awards. A já jsem se jednoho dne přistihl, jak si v našem malém supermarketu kladu do košíku namísto přísně regionálního Podkováně plastovou lahev Gambrinusu. Doma jsem si ten Gambrinus otevřel a dal si sklenku k obědu. A. Úplně v pohodě. Žádná újma, žádná kolika, naopak docela příjemná chuť.

Tak to vidíte, jak je člověk hloupý a jak snadno se dá zmanipulovat reklamou místo toho, aby věřil osvědčeným názorům pivních znalců a vůbec lidovým odborníkům na cokoli.

I když. Pak jsem viděl ještě tu druhou reklamu. Na Božkov. S Macháčkem a Petroniem. Jak si tam kluci v nějakém stylovém baru vychutnávají své sklenky bramborového destilátu. A vzpomněl jsem si, že stejně jako Gambáč, taky tuzemák jsem kdysi pívával. Ale na rovinu… nikdy mi nechutnal. A když jsem ho pak pít přestal, nebylo to proto, že bych ze sebe chtěl dělat něco víc. Prostě jsem jen měl peníze na jiný alkohol. Lhostejno, zda v koktejlovém baru, hospodě nebo doma. Po zhlédnutí reklamy jsem se snažil představit si sám sebe, jak si v pátek večer dávám na baru tuzemák a… Prostě to nešlo. Některé bloky jsou prostě tak silné, že je ani zhoubný manipulativní vliv reklamy nezlomí.

Kampaň Božkov s Macháčkem a Petroniem

…

Nicméně takový čaj s rumem (samozřejmě tuzemským), to je jiná. Ten mě naučil pít můj děda. A téhle kombinaci se nic nevyrovná. Podle mě by to byla moc hezká reklama…

Tohle bude úplně jiný článek, než jaký jste na Nejlepším copywriterovi zvyklí čítat. Jeho podstatnou část napsal můj klient Martin Pešek. Já k tomu jen dám krátký prolog.

Ryba nasytí na den. Internetový marketing na celý život.

Všech svých klientů si vážím a přeju jim jen to nejlepší. Jenže je to jako s dětmi. Člověk má rád všechny, ale někteří ti caparti jsou mu prostě bližší. Radio Dixie je mi ze všech mých klientů asi nejbližší. Obsahem, pojetím, ale hlavně lidsky.

Navzdory svému názvu to je rádio spíš jen okrajově. Jde především o portál s US tematikou. Byl jsem u tohoto projektu od samého začátku a opravdu mi imponoval. Udělal jsem pro něj hodně analytické a strategické práce. Pomáhal jsem té značce na svět. Posléze jsem poskytoval pravidelné konzultace, občas jsem i něco napsal.

Ještě o něco později přišla chvíle, kdy jsem sledoval, jak přes značné výdaje do činnosti redakčního týmu projekt tak nějak uvízl na mělčině. Po krizi, která přišla, jsem pak s šéfem Radia Dixie Martinem Peškem uvedl do chodu nouzový plán provozu – a světe div se, portál najednou začal fungovat.

Zatím posledním stádiem naší spolupráce se stalo to, že jsem Martina Peška naučil všechno, co jsem pro něj v rámci krizového managementu dělal já. Proškolil jsem ho v určitých technických detailech copywritingu, facebookové komunikaci, facebookové inzerci. Takže teď si dokáže většinu věcí souvisejících s propagací portálu zajistit sám.

Výsledky jsou fantastické. Například počet unikátních uživatelů stoupl v porovnání s krizovým obdobím bezmála o 500 %. Náklady na provoz portálu přitom oproti krizi mnohonásobně klesly. Věřte, že někdejší pedagog ve mně se zatetelil blahem…

Tak hlavně, aby tenhle příběh pokračoval dál tím správným směrem. A jak to vlastně vnímá jeho hlavní aktér?

„Je to pořád ten samej starej dobrej příběh. Nedávejte lidem ryby, radši je naučte, jak si vyrobit prut a háček, jakou použít návnadu a jak a kde nejlíp chytat. Zezačátku se pozorně dívejte, jak jim to půjde, sem tam něco opravte, a až se to naučí, tak už stačí občas zpovzdálí lehce dohlížet. Jednou za čas je fajn hodit s nima řeč o nových typech prutů nebo nejchutnějších žížalách, svět se neustále mění a s dobou je potřeba držet krok.

Přesně tuhle zkušenost jsem s Pavlem udělal já. Potřeboval jsem ryby, chytat jsem trochu uměl, ale protože jsem zároveň potřeboval udělat spoustu jiný práce, najmul jsem za ne právě malý peníze člověka, který to chytání ryb měl zařídit. A ono to nějak nefungovalo. Nějaký rybičky jsem sice dostal, ale zdaleka ne tolik, kolik jsem potřeboval. A stálo to balík.

Pak mě Pavel přesvědčil, že si ty ryby dokážu nachytat sám, ukázal mi jak na to a díky tomu jsem se s generálním ředitelem přes rybaření mohl velice rychle rozloučit. Ryb mám teď dost, úlovek je každý měsíc větší a větší, rybaření mě baví ještě víc než dřív a kupodivu ani času mi to moc nezabere. Navíc mám príma pocit, že jsem to dokázal sám, že teď vím, o čem to je a až někdy jednou budu část týhle práce kolem ryb muset svěřit někomu jinýmu, tak mě žádnej prodavač deště a rybář teoretik neoblafne.

Jasně, v případě projektu RadioDixie.cz to není o rybách, ale o návštěvnosti internetového magazínu, o práci s Facebookem, o copywritingu, editaci článků a tak podobně, ale to je úplně jedno. Křivka nákladů padá strmě dolů, křivka s počtem ulovených ryb (pardon, s počtem návštěvníků a zobrazených stránek na webu) stoupá ještě rychleji vzhůru a vlastně na tom vůbec nic není. Teda skoro. Bez člověka jako Pavel bych to sám nedokázal.“

Martin Pešek
zakladatel Radia Dixie a úspěšný rybář

Může se text, který napíše neprofesionální copywriter, postarat o SEDMNÁCTINÁSOBNÉ navýšení prodeje? Může. A v dnešním článku si o tomto miráklu něco povíme.

Dnes si tak trochu zastřílím do vlastních řad. Střelím si i do sebe sama. A zároveň ukážu, že motto tohoto webu, totiž že „Nejlepší copywriter jste vy“, vůbec není žádná nadsázka. Na webu je totiž zpravidla důležitější to, CO říkáte (= obsah = VY), než JAK to říkáte (= forma = práce profesionálního marketéra). A mám velkou radost, že jsem narazil na web, který toto pravidlo naplňuje takřka dokonale.

„Jest nade vší pochybnost zřejmé, že obsah hraje ve všem markhetingu internetovém roli nezastupitelnou a jen sotva málo docenitelnou.“ Tolik citát z klasika.

Už jsem se zde tohoto tématu jednou dotkl, když jsem psal o ceně copywritingu. Napsal jsem tehdy, že jakýkoli váš autentický text je lepší než USO neboli „univerzální slovní omáčka“, kterou produkují nekvalifikovaní textaři. Vy totiž znáte své zákazníky, víte, co je zajímá, a nebudete je krmit žádnými marketingovými bláboly, ale skutečně přínosnými informacemi.

Na školeních (a brzy také ve své knize o copywritingu) to ukazuju na příkladu z e-shopu Kytary.cz. Vezměte si následující text:

„Tělo této kytary je tradičně z masivní olše, krk typu „Modern C“ je z javoru. Na palisandrovém hmatníku najdeme 22 pražců typu „Jumbo“ a jeho rádius je 241 mm. Menzura je standardně vyměřená na 648 mm a šířka nultého pražce je 42,8 mm. Krk je přišroubován ve čtyřech bodech systémem Micro-Tilt pro nejjemnější nastavení, na výztuhu je použita speciální technologie BiFlex a okraje hmatníku jsou lehce zaobleny pro pohodlnější hru. Snímače nesou označení Twin Head Vintage Humbucking (snímač u krku je přikryt chromovaným krytem). Přepíná se mezi nimi 3polohovým přepínačem. Kobylka je typicky pevná American Tele lisovaná z mosazi s šesti ocelovými kameny pro lepší sustain, struny jdou skrz tělo. Mechanika je označená jako Fender® Deluxe Staggered Cast/Sealed.“

Počítejte se mnou: Šestkrát trpný rod. Devětkrát tvary slovesa „být“ ve funkci pomocného / sponového slovesa. 15 odborných termínů, s jejichž interpretací může mít běžný čtenář problém.

Kytary.cz mají internetový marketing docela zmáknutý.

Profesionální copywriter si řekne: „Co to jako má být?“ A začne text překládat do jazyka srozumitelného a (domněle) přitažlivého pro běžného čtenáře. Jenže. Půjde si kytaru za 40.000 Kč koupit „běžný čtenář“? Já myslím, že ne. Spíš kytarista, který se v obdobných termínech vyžívá a naprosto ho nezajímá nějaké to pasivum sem, pasivum tam.

Vím, o čem mluvím, neboť sám hraju na kytaru a daný text má pro mě dokonce až parametry určité poezie, byť části termínů sám nerozumím. Ale dokonce i to považuju za přednost textu, neboť nesrozumitelné termíny dodávají popisované kytaře punc čehosi šíleně hodnotného, sofistikovaného, a tudíž také logicky drahého. Každopádně jsem tak fascinován nástrojem (obsahem), že mě forma jeho uchopení (copywriting) nechává víceméně chladným.

Měl jsem štěstí, že mi náhoda (respektive Viktor Ornst) přivedla do cesty Daniela Višňáka, který přesně na tomhle principu vybudoval úspěšný e-shop X-HOKEJ.cz. Úspěšný do té míry, že se hned po prvním roce existence stal jedničkou mezi hokejovými e-shopy a je jí po pěti letech dodnes. S Danem spolupracujeme na několika projektech. X-HOKEJ.cz k nim sice nepatří, přesto příběh tohoto internetového obchodu tak koresponduje s mým vlastním pojetím marketingu, že jsem se rozhodl vám jeho část odvyprávět.

Podivuhodný příběh e-shopu, který se stal jedničkou na trhu bez PPC reklamy a s vyššími cenami než konkurence

O obsahovém marketingu slýcháme stále dokola. Spousta marketérů se veze na jeho vlně. Já sám v podstatě jiné formy propagace nepoužívám. Ale zatím jsem v českém prostředí nenarazil na nikoho, kdo by víceméně POUZE pomocí obsahového marketingu dosáhl výrazného úspěchu v nekomunikačních a nemarketingových odvětvích. Dokud jsem nenarazil na případ X-HOKEJ.cz.

Už domovská stránka X-HOKEJ.cz dává tušit, že to nebude béčkový e-shop.

A věřte, že z počátku jsem byl skeptický. Má první domněnka byla, že v oboru hokejového vybavení buď není dostatečná konkurence, anebo zakladatelé X-HOKEJE prostě přišli první a svou pozici si udrželi i v následujících letech.

Bylo to ale jinak. X-HOKEJ.cz vstoupil na trh až v roce 2009, kdy už prý na internetu prodávalo hokejovou výstroj 100 konkurentů. Nemám sice, jak bych tuto informaci ověřil, ale ona dává docela smysl. V zemi s tak silnou hokejovou kulturou je vysoce pravděpodobné, že elektronický trh s hokejkami, bruslemi, helmami a dalším tělocvičným náčiním tohoto druhu se začal zahušťovat velice záhy.

X-HOKEJ.cz tedy vstoupil na trh v roce 2009 – a stalo se co? Stalo se to, že během několika měsíců tento nový e-shop přeskočil všechny své zavedené konkurenty a v roce 2010 vybojoval prvenství co do obratu mezi internetovými obchody nabízejícími hokejovou výstroj. A stejně tak i v roce 2011, 2012, 2013 a … ano, i v roce 2014.

Já myslím, že to je samo o sobě úctyhodné. A každý průměrně zkušený online marketér si začne hned vytvářet hypotézy, jaké taktiky k tomu e-shop asi využil. Nejspíš nějakou pořádně podseknutou cenu a k tomu vydatnou PPC masírku ve vyhledávačích – to jsem si říkal já.

Jenže ejhle. X-HOKEJ.cz má ceny posazené oproti konkurenci spíš výš. Rozhodně není nejlevnější. Takže s nízkou cenou jsme se netrefili. A co ty PPC? Tak to je teprve gól! X-HOKEJ.cz vůbec neinzeruje ve vyhledávačích. Vyzkoušejte si schválně zadat nějaké ty hokejistické evergreeny do Googlu či Seznamu. Zobrazí se vám spousta inzerátů, ale žádný z nich nepatří X-HOKEJI. U většiny dotazů přitom odkaz na X-HOKEJ najdete na první stránce SERPu, ale nikoli mezi reklamami. Najdete je v organických výsledcích.

Na dotaz „kompozitové hokejky“ inzeruje mnoho prodejců. X-HOKEJ.cz mezi nimi není, přesto ho najdete na první stránce SERPu. Zdroj: google.com

Takže abychom si to zrekapitulovali. X-HOKEJ.cz přišel na scénu pozdě. S vyššími cenami, bez inzerce ve vyhledávačích a kromě zbožových srovnávačů vlastně bez většiny těch „osvědčených“ fíglů, kterým se říká internetový marketing. Když se bavíte s Danem Višňákem, skoro až žasnete, jak moc je jeho uvažování vzdáleno klasickým online marketingovým škatulkám. „PR články? Linkbuilding? K čemu to je?“

Přesto se tenhle e-shop stal jedničkou ve svém oboru a je jí už 5 let. Přesto se drží v popředí přirozeného vyhledávání snad na všechny relevantní dotazy. Přesto má 18 tisíc fanoušků na Facebooku.

To je nějaká hloupost, ne? Jak to, že se X-HOKEJI už po roce povedlo něco, co nedokáží jiné e-shopy ani s armádou marketérů v zádech za několik let?

Dokonalá znalost oboru je víc než dokonalá znalost marketingových pouček

Sám Daniel Višňák to vysvětluje jedním zastřešujícím principem: „Dělat věci jinak.“ X-HOKEJ vstoupil na trh a začal dělat věci jinak. A já bych to klidně ještě upřesnil: Dělat věci pořádně. Dělat je až na hranice všech možností. A konečně dělat je tak, aby v centru pozornosti byl vždy zákazník, a ne nějaký hypotetický marketingový model nebo jiná chiméra.

V této souvislosti je důležité podotknout, že Dan od malička žije hokejem. Kromě zkušeností aktivního hráče má za sebou i letité působení na různých manažerských postech několika hokejových institucí. Jeho znalost prostředí, terminologie, mentality, zvyklostí a samozřejmě i řady důležitých lidí – to všechno se odrazilo do podoby e-shopu, jeho fungování a jeho obchodních výsledků.

Podle mého soudu je to úplně klíčová věc. Znát svůj obor skutečně dokonale a do hloubky. A díky tomu pak servírovat uživatelům opravdu ten obsah, který je pro ně přínosný. Nikoli takový, o kterém si pouze jakýsi námezdní marketér (nebo nějaká reklamní komise) myslí, že by pro ně mohl být přínosný.

X-HOKEJ.cz tak například pořizuje vlastní fotky produktů, tj. vytváří opravdu unikátní obsah ve stylu, na nějž jsou zákazníci zvyklí a kterému věří (což u fotek od výrobce nemusí být vždy pravidlem). Vytváří také vlastní popisky zboží, tj. nepřebírá je od výrobce, ale sám hledá a formuluje to podstatné o nabízené výstroji. Nabízí svým uživatelům také videorecenze a testy prodávaných produktů. To snad nikdo jiný nedělá, přitom význam pro uživatele je zcela jasný. Však také videa mají desetitisíce zhlédnutí. Dan Višňák a spol. dále píší o hokejové výstroji blog, pořádají o ní živé prezentace a podnikají ještě spoustu dalších aktivit, jež v konečném součtu vskutku dávají dohromady servis, který v daném oboru není s ničím srovnatelný.

Je to obsahový marketing par excellence. X-HOKEJ servíruje uživatelům hodnotné informace, hodnotný obsah – a díky tomu posiluje důvěru zákazníků ve svou značku i jejich loajalitu. Proto pak může prodávat zboží za vyšší ceny, a přesto mít dostatek zákazníků.

Tím se vracíme na začátek k úryvku z Kytar.cz. Forma prezentovaného obsahu není tak důležitá. Nejzásadnější je, zda sami uživatelé potažmo zákazníci shledávají obsah přínosným, nebo neshledávají.

Skóre v informační bitvě mezi X-HOKEJEM a konkurencí? 10:1!

Rozdíl v obsahu budu demonstrovat na příkladu, u něhož si i úplný hokejový laik jako já uvědomí jeho frapantnost. Vezměme takový základní hokejový produkt, jakými bezpochyby jsou „hokejové brusle“. Na jednom e-shopu nacházíme například u kategorie „hráčské hokejové brusle“ popisek, který začíná následovně:

„Historie ledního hokeje sahá až do 16. století. Lední hokej se začal vyvíjet severní Americe, kdy v 16. století pronikli Francouzi do severní Ameriky, hráli tam indianské kmeny (Huroni, Irokézové a Chippewayové) na suchu i na ledě hru s holemi a míčkem – BAGGATAWAY… (doslovná citace – pravopisné chyby a překlepy nejsou mým dílem).

Text dále sleduje historii hokeje i hokejových bruslí. Pro mě osobně je ten text relativně zajímavý. O hokeji celkem nic nevím, o bruslích jakbysmet, takže se z něj aspoň něco dozvím, že jo. Ale jakou hodnotu může mít pro hokejistu, který si jde koupit brusle? Copak ho v tu chvíli zajímá historie hokeje? V druhé části tohoto sáhodlouhého textu by sice našel i dost praktických informací o koupi bruslí. Je však velmi pravděpodobné, že tak daleko nedočte…

Nebo si vezměme třeba tento text, tentokrát z jiného e-shopu:

„Základem každého hokejisty jsou kvalitní brusle na hokej. Jejich předpokladem je spolehlivá ochrana a odolnější materiály, které dokáží nabídnout pouze hokejové brusle. Proto rozhodně nedoporučujeme na hokej používat levné lední brusle z řetězců. Tyto lední brusle jsou konstruovány pouze na občasné vyjížďky např. po zamrzlém rybníku a nedokáží nabídnout takové vlastnosti a takovou anatomii jako pravé hokejové brusle.“

Jde přesně o ten typ textu, který se píše kvůli vyhledávačům, nikoli kvůli čtenářům. Z hlediska uživatele je tam jediná přínosná informace: že si na hokej nemá kupovat levné brusle z řetězce. Bylo ale třeba kvůli tomu popsat celý odstavec?

Na X-HOKEJ.cz pak konečně nacházíme tento text:

„V naší nabídce naleznete nejoblíbenější a nejprodávanější hokejové brusle. Mezi hokejisty jsou často nejvíce oblíbené brusle Reebok a to zejména díky patentovanému systému RBK The Pump ®. Hokejové brusle jsou rozděleny do tří kategorií na dětské brusle (od vel. nohy 25), juniorské (od vel. nohy 33) a brusle seniorské (od vel. nohy 39). V případě zlomení nože se dá u hokejových bruslí buďto vyměnit samostatně nůž, stejně tak jako celý plastový holder, záleží vždy na konkrétním  typu a modelu brusle. Správná velikost hokejové brusle by měla vycházet z Vaší EUR velikosti běžných bot, tento údaj se následně přepočítá dle tabulky na správnou velikost brusle daného výrobce. Přesto, v případě, že byste si nebyli s výběrem velikosti jisti a potřebovali poradit, můžete nás kdykoli kontaktovat, rádi Vám poradíme tak, abyste vybrali správně a s nákupem byli maximálně spokojeni. Jak vybrat správně hráčské brusle se dozvíte také na našem blogu.“

Zcela analogicky k případu Kytar.cz, ani tohle samozřejmě není žádný literární skvost. Jenže, řekněte sami. Jdu na hokejový e-shop saturovat svou potřebu kulturního vyžití, nebo koupit brusle? A potřebuju tedy formálně vybroušený text, nebo informace? Ano, jednoznačně informace! A tady máme v relativně krátkém textu informací jak naseto. Počítejte se mnou:

1. nejoblíbenější a nejprodávanější hokejové brusle (informace: ostatní to kupujou, je to jistota, nebudou to šmejdy),
2. mezi hokejisty jsou často nejvíce oblíbené brusle Reebok (informace1: opravdový hokejista kupuje Reebok, informace2: asi to budou partneři…),
3. zejména díky patentovanému systému RBK The Pump (informace: existuje nějaký patentovaný systém Pumpa, asi bude dobrej…),
4. dětské brusle od vel. nohy 25 (informace: vím, kde hledat brusle pro kluka),
5. juniorské od vel. nohy 33 (informace: vím, kde hledat brusle pro mladšího bráchu),
6. brusle seniorské od vel. nohy 39 (informace: vím, kde hledat brusle pro dědu),
7. v případě zlomení nože se dá u hokejových bruslí buďto vyměnit samostatně nůž, stejně tak jako celý plastový holder (informace: nemusím ty brusle kupovat celý znova, hurá!!!),
8. správná velikost hokejové brusle by měla vycházet z Vaší EUR velikosti běžných bot, tento údaj se následně přepočítá dle tabulky na správnou velikost brusle daného výrobce (informace: vím zcela přesně, jak vyberou svou velikost, což mě uklidní do té míry, že si k nákupu ani nemusím brát další neurol),
9. přesto, v případě, že byste si nebyli s výběrem velikosti jisti a potřebovali poradit, můžete nás kdykoli kontaktovat (informace: kdybych byl úplně v háji, mám se na koho obrátit),
10. jak vybrat správně hráčské brusle se dozvíte také na našem blogu (informace: jasný, můžu si počíst).

Deset. Deset více či méně konkrétních, v některých případech velmi užitečných a místy zcela zásadních informací.

Vnímáte ten rozdíl? Tohle je podstata obsahového marketingu. Je to i podstata copywritingu. V zásadě není tak důležité, aby byl text vybroušený k dokonalosti. Není ani nezbytné, aby obsahoval správnou hustotu klíčových slov. Ale musí být pro čtenáře přínosný. A každá užitečná informace, kterou do textu vměstnáte, zvedne vaši váhu v bitvě o čtenáře, uživatele a zákazníky.

Důsledek informačně hodnotného popisku? Sedmnáctinásobné navýšení prodeje

Jaký efekt může přínosný obsah pro obchodní výsledky e-shopu mít, dokazuje jedno číslo právě z historie X-HOKEJE. Oni na X-HOKEJI taky nemají popisky u všeho a dřív je prý neměli v podstatě vůbec. Ale pak pochopili, že popisky jsou klíčové, a začali je postupně přidávat k těm nejdůležitějším produktům. Psali si je sami, na základě svých zkušeností s výrobky, na základě svých znalostí o tom, které informace jsou pro hokejisty důležité.

Co se stalo? Prodeje produktů, k nimž byly popisky přidány, stouply až sedmnáctinásobně! Čtete správně, SEDMNÁCTINÁSOBNĚ. Bez toho, že by na ty texty sáhl profesionální copywriter. Tomu se říká síla informace. Produktů doplněných o správné údaje se rázem prodalo 17 x víc. To je nárůst o 16.000 %.

K tomu už z mé strany není co dodat. Jsem profesionální copywriter. Mé texty také navyšují klientům prodeje zboží. Ale u žádného svého textu jsem nenaměřil nárůst prodeje o 16.000 %. A tak mi nezbývá, než vzdát hold marketingovému mistrovství lidí z X-HOKEJE a být vděčný za to, že jsem dostal příležitost koukat se jim tak trochu (obrazně řečeno) do klávesnice…

Kdybych měl e-hop, tak bych si online kurz Daniela Višňáka s názvem „Eshop restart“ nenechal utéct. Vlastně mi přijde mimořádně zajímavý, i když e-shop nemám. Zdroj: http://eshoprestart.cz/

Chcete se taky něco přiučit? Tak to máte štěstí, že jdu se svým článkem zrovna kolem! Daniel Višňák totiž dal dohromady všechno, co v rámci marketingu X-HOKEJE za těch 5 let podnikali, a stvořil online kurz o e-commerce, který podle mého skromného soudu skutečně stojí za absolvování. Pro představu. Vezměte si ty informace, které jsem se pokusil vtělit do tohoto článku. Od toho si odečtěte mé filozofující pasáže a výsledek vynásobte stem. Zůstane vám masa velmi praktických rad a tipů, jak ze svého průměrného internetového krámku udělat e-shop snů. Držím pěsti!