Monthly Archives: Březen 2014

Na třetím Copycampu přednášelo, poslouchalo, diskutovalo, popíjelo i tančilo na 200 osobních brandů

Dovolíte-li mi několik malých, nevinných generalizací, pak první Copycamp byl hlavně o fundamentálních řemeslných záležitostech, druhý Copycamp o jemných vychytávkách a přesazích copywritingu za vlastní hranice, no a třetí Copycamp byl o ledasčem, ale hlavně a především o budování osobního brandu. Explicite se tohle téma objevilo ve třech příspěvcích, nenápadně ale vykukovalo i z prezentací, které se tvářily, že jsou o něčem úplně jiném. Je to náhoda, nebo to něco znamená?

Osobní brand podle Šenkapouna: Značkou copywritera je jeho styl

Chronologicky vzato jsem téma budování osobního brandu otevřel já svým workshopem Jak je důležité objevit a přijmout vlastní styl. Hned na začátku jsem řekl: „Vy sami jste svým způsobem značka, kterou musíte nějak marketingově uchopit a nabídnout svým klientům. A co jiného než originální positioning, originální komunikační styl, by mělo na vaše klienty zabrat? Než začnete prodávat marketing druhým, staňte se marketéry sebe sama!“ Takhle nějak jsem to řekl (víc najdete v mém seriálu o stylu) a myslel jsem si, bůhví jak nebudu originální.

Osobní brand podle Sibiřanky: Značkou social media guru je počet jeho followerů

A pak jsem odpoledne přišel na prezentaci Marie Grafové a hle! Celé to bylo o budování osobního brandu! Na rozdíl od mého analyticko-introspektivního přístupu to ale Sibiřanka pojala hodně prakticky a specializovaně – s ohledem na sociální sítě. Pokud se chcete pomocí sociálních médií prosadit, zvolte si kanál a formu, které vám vyhovují, investujte do nich rozumné množství času, prezentujte se v tom nejlepším možném světle, definujte si agendu, které se chcete věnovat. Mimochodem, styl „Buďte také tak dobří jako já“ mi připomněl přednášku Marka Prchala z předloňského Webexpa s příznačným názvem „Je třeba být geniální“. No, vlastně mi také tak trošku připomněl i můj styl… Ten je ale snad přeci jen o něco stydlivější!

Osobní brand podle Nejsme agentura: Značkou píáristy je pověst, která ho předchází

No a nakonec jsem takhle k večeru zašel na společnou přednášku Míši Gregorové s Adélou Flejšarovou a hádejte, o čem tyhle dvě dívky z volné asociace NejsmeAgentura.cz hovořily? Chytře to schovaly pod staromilský termín „dobrá pověst„, ale z 60 % to nebylo nic jiného než vyprávění o tom, jak dvě špičkové píáristky makají na osobním brandu. Ti, kteří byli ještě stále zdrceni z toho, že nikdy nedosáhnou na 5,5 tisíce followerů jako Marie Grafová, si oddychli, když je Adéla ujistila, že to jde i bez sociálních sítí. A asi úplně zásadní doporučení pro vybudování dobrého jména by se dalo shrnout takto: Najděte si dobré klienty a odvádějte pro ně dobrou práci. Dobří klienti to řeknou dalším dobrým klientům a uvidíte, brzo budete mít práce až až.

Osobní brandy v osobní interakci

Když už bylo po boji a čekalo se na zábavu, nastala ta správná chvíle k zamyšlení. Copak celá ta skladba řečníků, témat a vystoupení vypovídá o českém copywritingu, resp. úžeji českém webcopywritingu, resp. šířeji českém on-line marketingu? Měl jsem štěstí, že jsem se potkal s docela zajímavými copywriterskými i jinými značkami. Třeba s Martinem Tomčíkem, Honzou Ambrožem, Richardem Dobiášem, Karlem Borovičkou, Lukášem Těžkým, Martou Kudláčkovou, Borisem Múdrým, Tomášem Pekárkem či Anet Doleželovou. A slyšel jsem různé názory. Třeba, že organizačně super, ale náplní o něco slabší než předchozí ročníky. Že přednášky nebyly zase až tak moc praktické. Že je to akce s nejlepší atmosférou. Že se možná téma copywritingu vyčerpalo. Atd.

Pro mě osobně byl třetí Copycamp pravděpodobně nejpřínosnější ze všech. Jednak proto, že jsem poprvé vykoukl ze své introvertní ulity a bavil se úplně normálně s lidmi, s kterými si mám hodně co říct (i když odvahu zajít za Sibiřankou jsem nesebral ani po třech vizourech). A pak taky proto, že jsem viděl, jak se v hlavách různých lidí s různou historií a různými osudy rodí ve stejný čas stejné myšlenky. Proč se několik tvůrčích lidí nezávisle na sobě rozhodlo, že budou před jinými tvůrčími lidmi prezentovat svoje zkušenosti s osobním brandem? Asi proto, že cítí toto téma jako aktuální, důležité, užitečné. Asi to nějak visí ve vzduchu.

Může to znamenat, že se nám v prostředí on-line copywritingu začínají emancipovat opravdové osobnosti. Může to znamenat, že textům z webových tržišť zvoní hrana. Může to znamenat, že nám nemastné neslané texty začínají lézt krkem. Může to znamenat, že se jednou dočkáme doby, kdy každý kus webového obsahu bude originál, jehož původce poznáme podle stylu, aniž by se musel podepisovat. Anebo to aspoň půjde číst / percipovat. A třeba bude jen stačit, když si všech těch dvě stě kopíků, kteří první jarní den léta Páně 2014 dorazili do divadla Ponec, uvědomí, že nejen jejich klienti, ale i oni sami jsou značkou, o kterou je třeba pečovat.

Výzva závěrem: Dost bylo pragocentrismu!

Čili já vnímám třetí Copycamp veskrze pozitivně. Snad jen… Snad jen by už holky z H1 v čele s Janou Moravcovou mohly učinit přítrž tomu přemrštěnému pragocentrismu. Třikrát Copycamp a třikrát Praha. Copak nemáme v Česku spoustu jiných, krásných měst? Ostatně… Když jsme se s Richardem Dobiášem vraceli v noci vlakem na venkov, shodli jsme se na tom, že nejlepší copy vznikají stejně u nás v Posázaví! Takže příště třeba v Kutné Hoře, což?

PS: Jestli se vám tenhle článek líbil, staňte se fanoušky Nejlepšího copywritera na Facebooku. Budou další!

Úvod do copyanalýzy vol.1: Proč je důležité objevit vlastní styl

V mládí jsem četl Freudův Úvod do psychoanalýzy a toužil být jako Freud. Stejně chytrý, stejně vzdělaný, stejně metodický, stejně užitečný. Nakonec to úplně nevyšlo, ale láska k hlubinné psychologii i touha být nějak užitečný mi zůstala.

Asi o deset let později jsem úplně čirou náhodou takříkajíc zakopl o svůj vlastní styl a uvědomil si, o jak zásadní objev v životě každého psavce se jedná. „Ty jo, nebude právě tohle ta věc, díky níž bych mohl být pro druhé užitečný?“ napadlo mě. „Tak jako jsem kdysi pomáhal rozvíjet styl svých studentů, mohl bych teď pomáhat kolegům copywriterům a markeťákům, aby se každý dobral svého autentického stylu.“ A copyanalýza byla na světě. Dnes první lekce o tom, proč je vlastně ten styl pro copywritera tak důležitý.

Proč je vlastně ten styl pro copywritera tak důležitý?

Úplně na začátek si ujasněme jednu věc. Otázka nezní, jestli máte nebo nemáte styl. Styl má každý. Jakub Deml kdysi poznamenal: „Každé umělecké dílo je originální, neboť žádné utrpení není stejné jako druhé.“ To mi přijde hodně přesné, i když za slovo „utrpení“ si asi raději dosadíme například „osud“ nebo „příběh“. Nejsou dva stejné osudy, nejsou dvoje stejné otisky prstů, nejsou dva stejné styly.

Takže styl máte.

Ta pravá otázka zní: „Co z vašeho individuálního stylu plyne pro vaši profesi, pro vaše komerční psaní?

Vy totiž nepíšete sami za sebe, ale za své klienty, z různých oborů, různých regionů, s různým positioningem, s různou firemní kulturou. Každý z těch klientů má svůj vlastní styl a vy si ho musíte osvojit.

Takže k čemu proboha vlastní autentický styl?

Tahle otázka je na místě a dlouho jsem si taky myslel, že pro copywritera nemá individuální styl prakticky žádné využití. Kdopak je asi tak zvědavý na vaše osobnostní hlubiny, když si chce přečíst něco o plastových oknech, že jo. Nicméně po zkušenostech, které jsem učinil, si dnes troufnu říci, že individuální styl se copywriterovi hodí přinejmenším ze čtyř důvodů. A to těchto:

1) Osobitý styl jako prodejní argument

Vy sami jste svým způsobem značka, kterou musíte nějak marketingově uchopit a nabídnout svým klientům. A co jiného než originální positioning, originální komunikační styl, by mělo na vaše klienty zabrat?

„Než začnete prodávat marketing druhým, staňte se marketéry sebe sama!“

2) Osobitý styl jako nástroj b2b content marketingu

Pokud to s copywritingem myslíte vážně, pak určitě produkujete také odborné texty o copywritingu, marketingu atd. Je to samozřejmě další skvělý marketingový nástroj, jak sami sebe prodat. A zároveň to je ten pravý diskurz, v němž můžete projevit svou individualitu. A nejenže můžete, ale chcete-li, aby to vůbec někdo četl, tak musíte! Věřte, že nikdo nechce číst tisící první článek o tom, že kvalitní obsah prodává, že obsah je král atd. Nikoho nebaví fráze, klišé, beztvarý indiferentní styl. Beztvarý indiferentní styl si může dovolit Kundera, ne vy.

„Chcete-li, aby lidé četli váš blog, musíte mít originální styl!“

3) Objevte svůj styl a budou se vám líp objevovat styly vašich klientů

A teď ta nejdůležitější věc. Když píšete za svého klienta, musíte se dostat do jeho stylu. Ale on často vůbec netuší, že nějaký styl má. On vám většinou neřekne, piš tak a tak. Vy musíte jeho styl OBJEVIT a co hůř, vy ho musíte přesvědčit, aby ten styl PŘIJAL. Na rovinu říkám, že se to povede málokdy a málokomu. Ale jak by vás vůbec mohla napadnout ta troufalost, že budete pomáhat klientovi objevovat jeho styl, když byste nedokázali objevit a přijmout dokonce ani styl vlastní? Je to podobné jako s jazykem. Když se naučíte jeden, další vám už jde snáz. Čím důkladněji poznáte svůj vlastní styl, tím lépe si budete osvojovat styly svých klientů.

„Kolik stylů umíš, tolikrát jsi copywriterem!“

4) S jasnou představou o vlastním stylu budete psát rychleji. Mnohem rychleji

Čím lépe si uvědomíte podstatu vlastního stylu, tím rychleji a efektivněji budete psát. Možná to zní zvláštně, ale má to svou logiku. Zbavíte se totiž rozhodovací paralýzy. Každou myšlenku můžete napsat nekonečně mnoha způsoby. Rozhodnout se pro jeden, to je opravdu těžký úkol. Když máte jasno, jaký by měl být výsledný styl textu (tedy, že by to měl být ten váš), rozhodování se neskutečně urychlí. A když si pak začnete podobně jasně uvědomovat i styly svých klientů, budete nesrovnatelně rychleji psát i pro ně. A další efekt má i to, že se přijetím vlastního stylu zbavíte vnitřních bloků. Uvidíte, bude to jak provalení hráze. Bude vám to psát samo!

„Neznáš vlastní styl? Trvá ti to dýl!“

Tak to je z první lekce všechno. Příště se pokusím vysvětlit jednu záhadu a zabrousit trochu do té psychologie. Znáte tu říkanku, ne? Freude, Freude…

Kam kráčíš, mediální světe? Sebraná fakta o přeskupování hranic

Nedávno jsem diskutoval s jedním zasloužilým mužem reklamy. Takovým brdským Ogilvym. Věděl toho moc. O médiích, lidech v nich, reklamních agenturách, značkách a tak dál. Bez ironie. Ale jedna věc na jeho přemýšlení byla zvláštní. Přezíravost, s níž se stavěl k digitálním médiím. Jako by se snažil dát najevo, že celý ten internet je stejně jen rejdištěm nějakých pošahaných geeků. Všichni přece víme, že to kreativní, to komunikačně oduševnělé, to ideově silné náleží klasickým kamenným ATL reklamním agenturám. Jsou to proroci a kněží zaměstnaní v těchto mediálních svatyních, kteří určují směr komunikace, a on-line se k tomu pak už nějak dolepí. Zbude-li budget, samozřejmě.

Asi to tak je. Jenom mi k tomu neštymuje pár drobností. Několik takových maličkých nesrovnalostí. A já budu neotřesitelnou hegemonii klasické reklamy bez řečí respektovat, jen mi prosím pomozte tyto nesrovnalosti srovnat, tyto nejasnosti vyjasnit. Stačí mi odpovědět na několik otázek:

  • Jak mohla před třemi lety vtrhnout na českou scénu do té doby neznámá slovenská digitální agentura Zaraguza Michala Pasteira a převálcovat všechny ty zavedené reklamní domy? Kde se to v těch techno-maniacích vzalo, že dokázali zkrotit všechny ty mladé lvy a zlaté bubny.
  • Jak to, že si jinou slovenskou digitální agenturu, Triad Advertising, vybrala pro kreativu a realizaci ATL kampaně Kofola na úkor svého současného dodavatele, slavné značky Mather?
  • Proč celkovou komunikační strategii pro ING Pojišťovnu a LG Electronics zajišťuje digitální agentura Nydrle, a nikoli některá z věhlasných komunikačních agentur?
  • Proč se likérka Jelínek rozhodla propagovat nový produkt téměř výhradně pomocí on-line komunikace, a nezvolila moudrou a osvědčenou investici do televize? Proč si vybrala mladou zlínskou digitální agenturu, když měla na výběr z desítek starých pražských? A jak to, že u všech všudy byla kampaň úspěšná?
  • Proč se v McCann Prague rozhodli, že šéf digitálu bude spolu s kreativním ředitelem nově vést celý kreativní tým agentury? To je nějaké divné, ne? Nějaký takový digi hejsek bude rozhodovat o kreativě pro celou třistašedesátku.
  • Jak to, že se na geekovskou akci CES (Consumer Electronics Show) sjeli vysocí představitelé největších spotřebních značek a například šéf gigantu Kimberly-Clark, pod nějž patří třeba brandy Huggies nebo Kotex, Clive Sirkin tam pronesl větu: „budujeme značky v digitálním světě pro digitální spotřebitele. A tito digitální spotřebitelé dál pokračují v překračování hranic, které jsme si kdysi definovali pro jednotlivé marketingové kanály.“

Tyhle skutečnosti tak nějak nezapadají do světa, jak ho vidí zasloužilí mužové (a snad i ženy, i když s nimi jsem o tom nemluvil) reklamy. Vnášejí do něj trhliny a já chápu, že se k nim někteří lidé od ATL fochu stavějí přezíravě. Že se snaží je nevidět. Podobně jako se před mnoha staletími zasloužilí mužové církve snažili nevidět Koperníkovy objevy, které bořily heliocentrický model světa. Pod tíhou faktů se ale tento model světa nakonec zbortil a zbortí se i model, v němž ATL = televize a internet je kdesi hluboce pod linkou. Netvrdím, že by se význam obou médií převrátil. Spíš myslím, že hranice mezi nimi se zvolna rozplyne. Přesně jak píše Sirkin: „spotřebitelé pokračují v překračování hranic“, které si kdysi marketéři nalajnovali. Staré demarkační linie zmizí. Lidé je přestávají respektovat. Staré hranice mezi médii se stávají minulostí. A to je podle mě dobrá zpráva. Poněkud horší zprávou je, že možná začne mizet i hranice mezi médii a realitou. Ale to už by bylo téma pro úplně jiný esej.