Pavel Šenkapoun | 23. 12. 2024 Letos uplynulo 10 let od chvíle, kdy se na webu s nepochopitelně arogantním názvem Nejlepší copywriter objevil první článek. Byl zrovna první jarní den, v pražském divadle Ponec se schylovalo ke třetímu Copycampu a já měl před sebou poslední měsíc života v roli zaměstnance. A protože deset let je takové hezky kulaté, symbolikou obtěžkané číslo, vybízí k tomu, čeho se ti jasnozřivější z vás nyní už nepochybně obávají. Bilancování.
Chci to ale udělat jinak, než jak se to v podobných případech dělá. Rád bych své ohlednutí pojal jako takovou malou kontemplaci nad tím, kudy se v uplynulých deseti letech klikatily cesty content marketingového byznysu v českých zemích, jak se tyto obecné trendy odrážely v mém vlastním byznyse a kde naopak došlo k překvapivým divergencím. A průběžné se z toho pokusím vyvozovat praktická doporučení pro marketing, podnikání i život, kdekoliv k tomu příslušný materiál poskytne příležitost.
Malá agentura s velkými klienty
Hned na začátku musím podotknout, že těch 10 let lze hodnotit jako jasný neúspěch. Protože jsem nepoučitelný snílek, tak jsem si na jaře 2014 představoval, že až budu slavit desáté výročí svého podnikání, budu již majitelem mocného reklamního impéria, který od samého rána popíjí whisky jako týpci z Madmanů, po obědě ve fancy restauracích odchází na golf, odkud se přesouvá do víru velkoměsta na nikdy nekončící party.
Tak tohle se nestalo. Místo toho i po těch deseti letech od samého rána buším do klávesnice, místo vizoura piju kafe, k obědu si dávám řízek v klasické české restauraci a místo večírků chodím brzo spát, protože jsem utahanej jako pes. Což mi jako introvertovi nijak zvlášť nevadí. Spíš mě občas přepadne malomyslnost, když listuju stránkami Forbesu, čtu si o všech těch jednorožcích a uvědomím si, že podnik, který jsem vytvořil, zůstává i po deseti letech v kategorii malých firem. I když jeho obrat oproti prvnímu roku vzrostl desetinásobně, stále je to hodně vzdálené megalomanským vizím, které jsem na začátku měl. Na druhou stranu se ale za ty své ulítlé sny už ani nestydím. Kdybych je neměl, nejspíš bych nikdy nenašel odvahu vůbec začít. A jak říkal Miloš Forman: „Člověk musí vždycky snít výš, než na co stačí.” S tím jsem nikdy neměl problém.
Když se ale na to podívám z jiné perspektivy, lze těch 10 let hodnotit i jako úspěch. Nezkrachoval jsem (a že moc nechybělo). Nezadlužil se. Shromáždil jsem kolem sebe partu kreativních a hlavně férových lidí, kterým to spolu funguje. A bez jakéhokoliv aktivního obchodu jsme pro tu naši malou firmičku získali klienty, jejichž velikost a zvuk mě nepřestávají udivovat. A nejde přitom jen o velikost co do obratu nebo počtu zaměstnanců. Ať už jsou to malé a střední společnosti, nebo nadnárodní korporace, jsou to často jedničky ve svých oborech. A nás si vybírají proto, že nás taky vnímají jako jedničku – pro změnu toho oboru našeho. Je dost možné, že pokud bychom byli větší, ta kvalita by se zvolna vytrácela a s tím možná i radost, kterou nám naše práce přináší. Takže nakonec možná slovy klasika: „je to tak dobře, jak to je”. A jaká cesta k tomu vedla? Kdo mě znáte, tušíte, že nikoliv přímočará.
2013–2019: Zlatá éra webového copywritingu
Pamatuju si přesně ten okamžik, kdy ve mně vyklíčila myšlenka na vlastní copywriterský byznys. Bylo to na podzim 2013 na brněnském Marketing Festivalu, když jsem zapředl hovor s Maru Kortanovou, která v té době už na volné noze byla. Řekla mi svou hodinovku, která byla násobně větší než ta, kterou jsem měl coby zaměstnanec. Trochu pochybovačně jsem se zeptal, zda s takovou sazbou nemá problém sehnat zakázky. A ona odpověděla, že musí nové klienty odmítat, protože má úplně plno na tři měsíce dopředu. V tu chvíli jsem měl jasno. Jednoduchá matematika mi říkala, že nejde neuspět.
Tahle historka dobře ilustruje situaci, která na českém copywritingovém trhu tenkrát panovala. Rokem 2013 odstartovalo dlouhé období konjunktury, kdy po krizových letech začal opět utěšeně růst hrubý domácí produkt. Firmám se dařilo a chtěly utrácet, nové podniky vznikaly jako houby po dešti a všichni ke svému růstu nezbytně potřebovali médium, které ještě nějakých 15 let nazpět nikdo nebral moc vážně. Internet. Jenom mezi lety 2013 až 2019 vzrostly investice do internetové reklamy v Česku trojnásobně z 13 na 39 miliard Kč. A spolu s poptávkou po kvalitních webech rostl také hlad po kvalitním textovém obsahu.
Trh přitom ještě zdaleka nebyl saturován a webový copywriting jako samostatný obor se teprve začínal etablovat. V roce 2012 se konal první Copycamp, byla tu H1, Dobrý web, Dobrý copywriter, Otto se svou trilogií, Včeliště s osvětou o content marketingu, Pábení a řádově nižší desítky dalších jmen či projektů, které se textovému obsahu věnovaly. Webů, které čekaly na kvalitní otextování, ale byly tisíce. Ten potenciál tedy byl obrovský a typické pro tuto etapu bylo, že mezi kopíky prakticky neexistoval žádný konkurenční boj. Naopak jsme si mezi sebou sami pinkali zákazníky, které jsme nebyli schopni odbavit (nebo jsme se jich chtěli zbavit).
Rok 2014 aneb Jak je důležité budovat profesní síť v reálném světě
Do takto příležitostmi překypujícího prostředí jsem tedy vstupoval, když mi na konci dubna 2014 vypršela smlouva s posledním zaměstnavatelem. Nebyl bych to ale já, abych si ten start hned nezkomplikoval.
Na účtu jsem měl asi 80 tisíc, na krku hypotéku a na mé služby čekali všehovšudy 2 předem domluvení klienti. Hned první víkend na volné noze jsem si zlomil ruku, což mi jednak docela znesnadňovalo práci, jednak jsem na první obchodní schůzky jezdil s rukou v gypsu a připadal si jako kapitán Hook na soutěži stenografů. A k tomu ta značka. „Nejlepší copywriter”. Úplně prvním impulsem k jejímu vzniku byla reakce na „Dobrého copywritera” Richarda Dobiáše. Bylo to míněno jako taková legrace a trochu provokace. Pak jsem si kolem toho ale začal vymýšlet určitý příběh a nakonec si řekl, že seberu odvahu a zkusím jít s kůží na trh pod tímhle názvem. Ale u řady lidí to samozřejmě vyvolalo nedůvěru. Zvlášť ve chvíli, kdy jsem se ještě nemohl opřít o jedinou vlastní refereneci. Suma sumárum jsem za první kvartál vyfakturoval asi 30 tisíc a už tak nikterak naditý finanční polštář se ještě víc ztenčoval.
Nějak jsem ale neztrácel optimismus. Když mi vyndali ruku ze sádry, začal jsem chrlit blogové články tempem, které se už pak nikdy nezopakovalo. Jejich dosah jsem navíc přikrmoval facebookovými kampaněmi, což v té době fungovalo naprosto fantasticky. Rostl tak počet fanoušků facebookové stránky Nejlepšího copywritera i čtenářů blogu a v době, když už jsem vyčerpal všechny známé, kterým bych ještě mohl otextovat web, se začali ozývat zcela noví zákazníci. A v té době se také zrodila obchodní (i lidská) přátelství, která trvají dodnes.
Možná mým úplně prvním klientem byla značka nákupního softwaru Proebiz, se kterou velmi intenzivně spolupracujeme dodnes. V kolínském coworkingu jsem se seznámil s Jirkou Krejčíkem, se kterým také velmi intenzivně spolupracujeme dodnes. V létě se mi ozvala Iva Šišperová z brněnského nakladatelství Zoner Press, že sleduje můj blog a zda bych pro ně nechtěl napsat knihu o copywritingu. Vzniklo profesní přátelství trvající dodnes. A na podzim mi první skutečně velkou zakázku přinesl další čtenář mého blogu – Mirek Hyrman. I s ním intenzivně spolupracujeme dodnes.
To, co se v tom prvním roce mého podnikání utvořilo, byly základy profesní sítě, která mi pak v budoucnu několikrát zachránila zadek. Nebyl to Linkedin, Facebook nebo Instagram. Byla to tahle reálná síť lidí z masa a krve, s nimiž sdílím podobný pohled na byznys, která mě zachytila, vždycky když se blížil pád.
Takže kdybych vám ze svého prvního roku podnikání měl doporučit jednu věc, byla by to tahle. Budujte si svou reálnou profesní síť, jak jen je to možné. Právě ona vás jednou může vytáhnout z bryndy. Ne followeři na Linkedinu.
Rok 2015 aneb Odevzdávejte své výstupy včas
I v roce 2015 webový copywriting v českých zemích nadále vzkvétal a na trh vstoupily 2 knižní tituly, které se mu seriózně a systematicky věnovaly. První byl „Copywriting” od kolektivu autorek a autora z H1, druhý pak můj „Webcopywriting pro samouky” vydaný Zoner Pressem.
Tu knížku jsem psal v lednu a únoru a docela si při tom sáhnul na dno. V březnu jsem pak vyrazil poprvé školit copywriting zaměstnance soukromé společnosti (Tree of Life v Lázních Bělehrad) a i to byl pro moji introvertní povahu docela zápřah.
Na jaře mě pak čekalo další zásadní setkání. Do kanceláří Machine House v pražském Karlíně mě pozval ředitel FG Forrest Radovan Jelen, aby se mnou probral obrysy možné spolupráce. A řekl jednu věc, kterou si pamatuju dodnes: „Já nedávám druhé šance. Jak jednou nedodáte texty v termínu, na kterém jsme se domluvili, končíme.” Znělo to nebývale tvrdě, ale vlastně mi to hrozně pomohlo. Sebe i svůj tým jsem tak naučil odevzdávat výstupy včas, což nám v kreativním byznysu rázem přineslo nezanedbatelnou konkurenční výhodu. A já to dodnes uvádím na svém školení copywritingu, když začínajícím copywriterům radím, čím se v moři ostatních copywriterů odlišit.
Dodnes také trvá obchodní přátelství s FG Forrest. V roce 2015 byla jeho výsledkem spolupráce na textování webu Komerční banky. Šlo o projekt, který se svým rozsahem pohyboval v jiném řádu, než na jaký jsem byl zvyklý, a nezbývalo mi než najmout další copywritery, pokud se vše mělo stihnout v termínu. Tak se pomalu začaly rodit základy budoucí agentury.
V neposlední řadě pak v létě 2015 odstartovalo ještě jedno dodnes trvající přátelství. Napsal mi Aleš Krajíček z pardubického grafického studia IDENTITY, že se mu líbí náš web a chtěl by s námi spolupracovat. Naše společné projekty jdou k dnešnímu datu už do desítek.
Rok 2016 aneb Myslete na zadní vrátka
V roce, kdy bylo zavedeno EET, definitivně skončily telefony Blackberry, Britové si odhlasovali Brexit a Donald Trump byl poprvé zvolen americkým prezidentem, sice růst českého HDP zpomalil, výdaje na internetovou reklamu ale meziročně nabobtnaly o 30 %. S kýmkoliv z naší branže jsem se v té době bavil, hlásil jediné. Nestíháme. A pro nás to platilo taky.
Pokračovali jsme ve velkých projektech pro FG Forrest, dodávali kompletní kreativu, web a PR kampaň pro Aero Vodochody, už to rozhodně nebyla one-man-show a náš obrat se proti roku 2014 zečtyřnásobil. A tak se stalo, že jsem stále častěji jednal s manažery velkých společností a bylo mi tak nějak žinantní dávat jim vizitky s recesistickým brandem Nejlepší copywriter.
V říjnu jsem proto založil eseróčko s názvem Logos Agency. Chtěl jsem ukázat, že ten byzyns beru vážně. K tomu jsem v té době začal sledovat Obsahovou agenturu a říkal si, že přesně tohle bych chtěl dělat. Řídit agenturu zaměřenou na obsahový marketing. A tak jsem si takovou agenturu založil. Agenturu, která se specializuje na slova. A také dbá na to, aby její texty dávaly smysl. Obojí se ve staré řečtině řeklo „logos” a tohoto dvojího významu využil i Viktor Frankl, když vymýšlel svou logoterapii.
Rok 2016 byl hrozně povedený a já zároveň byznysově absolutně nezkušený. Vždyť jsem podnikal teprve třetím rokem. Zdálo se, že takhle super už to bude nafurt. A tak jsem nehlídal výdaje, neprohluboval vztahy s klienty, neplánoval dlouhodobé projekty. Když je ta konjunktura, co by se asi tak mohlo pokazit?
Rok 2017 aneb Když vám život hodí vidle do excelových tabulek
Paradoxní je, že z byznysového hlediska se v roce 2017 nepokazilo vůbec nic. Naopak. Česká ekonomika dosáhla svého nejvyššího výkonu od roku 2006 a od té doby se už lepších výsledků nedočkala. Byl to vrcholný rok českého byznysu a myslím, že pro kreativce to bylo takové zesílené deja vu roku předchozího. Opět nestíhali.
Myslím si to, ale s jistotou to nevím. Já měl totiž v roce 2017 zcela jiné starosti. Rozváděl jsem se. A tak z toho byl jeden z nejhorších roků, jaký jsem kdy zažil. A tahle obří osobní krize se nebývalou měrou propsala i do života pracovního. Šest měsíců od května do října jsem prožil ve zvláštní letargii a většinu energie směřoval do vypořádání svého soukromí. Prakticky žádná mi proto nezbyla na získávání nových zakázek. Zároveň se mi s přechodem na s.r.o. zvětšily náklady a nezanedbatelná část tržeb nezůstávala u mě, ale putovala ke spolupracujícím copywriterům. Výsledek byl smrtící.
Protože zatímco všude kolem zuřila konjunktura a kreativní agentury jely v posledních měsících roku na 300 % kapacity, novopečený Logos byl téměř bez zakázek. A když jsem začátkem října porovnal své zůstatky na účtech s výdaji, které budu muset zaplatit, vyšlo mi, že do měsíce jsem v platební neschopnosti. Nebyl to zrovna veselý okamžik.
A právě tehdy mě zachránila ta moje síť. Ozval se Mirek Hyrman, abych pro jednu americkou právní firmu připravil obsahovou strategii. A tak i když jsem bojoval s docela silnou úzkostnou epizodou, dokázal jsem se vybičovat, strategii připravit a krach odvrátit. Definitivně se to ale otočilo až těsně před Vánoci, což s dovolením proberu v souvislosti s rokem 2018.
V roce 2017 jsem počítal se 100% růstem svého podnikání tak, jak jsem na to byl zvyklý v předchozích třech letech. Ve skutečnosti mě ale čekal 35% propad. Konjunktura nekonjunkutra. Plyne z toho poučení, že osobní život má na byznys někdy větší vliv než ekonomické faktory.
Rok 2018 aneb I v podnikání vás nouze naučí housti
Vraťme se teď ještě na konec roku 2017. Už víte, že jsem se potácel nad propastí. Od pádu do ní mě zachránila realizace jedné mimořádné zakázky. To ale moji situaci nevyřešilo – jen jsem si koupil nějaký čas navíc.
Byla to ale právě kritická situace, která ve mně probudila nějaký hlubší podnikatelský instinkt a přiměla mě k hledání toho nejrychlejšího a nejefektivnějšího řešení. Rozjíždět rychle nějakou kampaň s cílem získat zákazníky nedávalo smysl. Za prvé jsem na ni neměl peníze a za druhé, i kdybych něco nakrásně splašil, než by se to realizovalo a vyfakturovalo, bylo by už stejně pozdě.
Co bych teda mohl rychle a snadno prodat, aniž bych ztratil tvář a odchýlil se ze své trajektorie, lámal jsem si hlavu. A pak mi to došlo. Svoje know-how. Měl jsem už v té době slušný počet sledujících na Facebooku, účast na 2 Copycampech, knížku, desítky článků. Mezi copywritery jsem měl určitou autoritu. A tak mě napadlo, že kdybych v rámci téhle bubliny nabídl zprostředkování svých zkušeností a textařských fint formou školení, mohlo by to mít patřičnou odezvu.
A tak jsem rychle vymyslel koncept nového kurzu, napsal landing page, našel místo, kde by se to mohlo konat. A udělal jsem k tomu facebookový post a sledoval, co se stane. Za několik hodin byl celý předvánoční termín vyprodaný. Tak jsem vypsal další tři na začátek roku 2018, spustil placenou kampaň za pár stovek a za dva dny bylo zase vyprodáno.
Tenhle jednoduchý nápad mi za minutu dvanáct zachránil Vánoce i podnikání a vytyčil moje směřování na několik let dopředu. První školení bylo příšerný a vůbec se mi nepovedlo. Další taky, ale bylo to už o něco lepší. A když jsem se to po čtvrtém opakování už trošičku naučil, došlo mi, že by to mohl být docela zajímavý zdroj příjmů.
Roky 2018 a 2019 se tak nesly ve znamení školení. Je zajímavé, že s podobným nápadem ve stejné době přišel i Otto a Obsahovka. Zároveň čím víc peněz jsem lil do facebookových kampaní komunikujících školení pro copywritery, tím víc přibývalo také poptávek na firemní školení i samotný copywriting. Nápad se školením prostě byl taková oživující injekce pro celý můj byznys.
Poslední normální rok 2019
I když v roce 2018 se mi podařilo zažehnat krizi, byl to stále rok určité stagnace a přešlapování na místě. Teprve s rokem 2019 přišla prudká změna.
Přestěhoval jsem se do Prahy. Pokračoval v masivním školení. S nakladatelstvím Zoner Press domluvil dotisk „Webcopywritingu pro samouky”, protože došlo k jeho úplnému vyprodání. A zároveň připravil k vydání výbor z blogu s názvem „To nejlepší z Nejlepšího copywritera.” K tomu mě H1 pozvala přednášet mezi copywriterskou elitu na jubilejní 10. Copycamp a Dan Šácha do svého Copýtka.
Ta největší pecka ale přišla, když mi tehdejší manažer ze Škody Auto Daniel Kunzo napsal, že se mu líbí můj blog a byl by rád, kdybychom pro největší českou společnost otextovali e-shop. A následně k tomu přibyl tříletý kontrakt na tvorbu marketingových materiálů v objemu, o kterém se nám do té doby ani nesnilo. Když k tomu přičtu ještě návrh a otextování náborového webu pro FG Forrest, který v příštím roce získal stříbro na Web Top 100, byl to po dvou letech půstu až neuvěřitelný posun vpřed. To jsme ale samozřejmě ještě netušili, co nás čeká v roce 2020.
Pro úplnost ještě dodejme, že v roce 2019 vyšla kniha Vojtěcha Untermüllera „Manuál copywritingu”.
Roky 2020–2021 aneb Cesta ze dna na vrchol
Všichni si ještě pamatujeme, co se stalo v roce 2020 a jaký šok to byl, když se v březnu zastavil život v celé zemi i na celé Zemi.
Zajímavé ale je, že já jsem určité neblahé signály sledoval už v lednu. Například se špatně prodávalo školení. Nepřicházelo moc nových zakázek. A mezi stávajícími klienty vládla jakási nervozita. Do toho se snažíme provést onboarding do nového projektu Škody a docela to drhne. Navíc drhne i fakturace.
Brzy se však tohle všechno ukáže jako malicharné. Přijde totiž březen a zadrhne se úplně všechno. Na několik týdnů se zastaví přísun jakýchkoliv nových zakázek. Školení se samozřejmě přestane prodávat úplně a navíc musím zrušit některé již obsazené termíny. Někteří účastníci požadují peníze zpět. A naopak někteří klienti nejsou schopni zaplatit faktury za již dodané služby. V té době taky zcela stopnu veškerou komunikaci na sociálních sítích, zdá se mi to nějak nepatřičné.
Březen, duben a květen 2020 se tak řadí k nejkritičtějším měsícům v celém mém podnikání. Řada kolegů či obchodních partnerů na tom ale byla samozřejmě ještě mnohem hůř. Ti, co byli navázání na gastro, ubytování, kulturu…
Nám nakonec paradoxně pomohla právě ta Škoda. Když se vyřešily počáteční problémy, stala se pro nás stabilním zdrojem práce, i když samotná továrna musela zastavit výrobu a dramaticky se jí propadly tržby. Kdybychom tuhle velkou zakázku nezískali, první polovina roku 2020 by pro nás dopadla mnohem hůř.
No a pak přišla druhá půlka roku. Ta, kdy si celý byznysový svět uvědomil, že když nelze prodávat v reálném světě sevřeném lockdowny, musí se obchodní aktivity přesunout do onlinu.
Pro nás to znamenalo naprosto bezprecedentní nárůst tržeb. Jedním z velkých projektů, na kterém jsme se podíleli, byl e-shop sklárny Moser, které kovid zničil celou prodejní síť. Moser pak zůstal jedním z našich nejváženějších zákazníků i dlouho po kovidu a je jím dodnes.
To, co začalo jako největší noční můra, se nakonec ukázalo být tou největší příležitostí. V roce 2019 jsme dosáhli do té doby rekordního obratu. V roce 2020 jsme tento obrat zdvojnásobili. A rok 2021 pokračoval v tomto trendu.
Dlouholeté obchodní partnerství s FG Forrest se ještě prohloubilo a v únoru 2021 se Logos stal oficiální součástí této skupiny. Začali jsme využívat kanceláře Forrestů, zapojili se do velkých projektů pro jejich další klienty v čele s Kooperativu a Českou podnikatelskou pojišťovnou. Do toho pokračovala naše spolupráce se Škodou Auto. A přišel další velký klient: T-Mobile.
Rok 2021 se tak stal tím nejúspěšnějším v naší dosavadní historii. Jenže historie se bohužel zase tak trochu opakovala. Přišel totiž rok 2022.
Temný rok 2022 aneb Od války k Chatu GPT
První dva měsíce roku se přitom stále nesly na frenetické až extatické vlně. Nepamatuju, že by se kdykoliv předtím během ledna vynořilo tolik nových zakázek. Zpětně mi přijde, jako by firmy tušily blížící se katastrofu a chtěly rychle utratit poslední peníze, než se svět zhroutí.
A pak přišel 24. únor. S odstupem času musím říct, že pro nás v Logosu znamenala válka mnohem větší průšvih než kovid. Ten začátek byl přitom dost podobný. Nejprve šok, zamrznutí komunikace ze strany zákazníků a následný útlum obchodních aktivit. Jenže na rozdíl od kovidu tento útlum trval v podstatě celý rok. Sotva jsme si zvykli na novou válečnou realitu, přišla energetická krize. A spolu s ní nebývalá inflace, která drtila nejen domácnosti, ale i firmy a instituce.
Během roku 2022 jsme zaznamenali 30% propad tržeb, tedy stejně jako v roce 2017. Akorát že tentokrát to nebylo způsobeno žádnou osobní krizí, ale vnějšími faktory. Ale snad i proto, že jako šéf firmy jsem tentokrát zůstal relativně funkční, nedopadlo to nakonec tak dramaticky.
Například se zcela krystalicky ukázala pravdivost tvrzení, že když vám osud zavře jedny dveře, někde jinde se zase otevřou jiné. V roce 2022 například zkrachoval jeden náš klient z energetiky. A další zákazníci z energeticky náročných provozů se rovněž potýkali s nemalými problémy. Stejně tak i zákazníci napojení na ruský trh. Na druhou stranu se rázem doslova roztrhl pytel s projekty fotovoltaickými a to nám přineslo několik zajímavých zakázek.
A k tomu se opět ukázala důležitost té mé reálné profesní sítě. Například se mi ozvala jedna z účastnic mých školení, že budují značku pro velmi movitou klientelu a potřebují pomoct s texty. Nebo si na mě vzpomněla jedna manažerka, se kterou jsme spolupracovali ještě v roce 2016, že nyní pracuje na B2B komunikaci T-Mobilu a ráda by nás do toho zapojila. A v říjnu se mi po dlouhé odmlce ozvali mí staří známí z Proebizu, že by od nás chtěli pomoct s kampaní na konferenci eBF. I v té nervózní a trochu depresivní době se tak objevila řada světlých momentů.
No a pak přišel listopad 2022 a s ním Chat GPT. To, co jsem pak v dalších týdnech viděl na copywriterských fórech, byl široký rozptyl reakcí od totálního výsměchu a odmítání po absolutní paniku. Bylo jasné, že náš obor se změní. Jen ještě nikdo nevěděl jak. Pokusil jsem se to odhadnout ve svém vánočním článku, ale ani po dvou letech stále vůbec není jisté, kudy se copywriterské řemeslo bude dál ubírat. Zcela jisté je naopak to, že na copywritery s koncem roku 2022 padla tíseň.
2023–2024: Nikoliv generování líbivých slovíček, ale hledání hodnoty
Musím připustit, že při pohledu na uplynulé dva roky si určitých změn ve fungování trhu nelze nevšimnout. Například se strašně špatně prodávají školení. Ono se to tak nějak táhne už od kovidu, Otto Bohuš přestal s otevřenými školeními tuším v roce 2021 a s každým dalším rokem je to pořád horší a horší. Vidím to na svých kurzech a podobnou zkušenost mají i další lektoři. Firmy o školení stále stojí. Jednotlivci ale už ne. Dost možná je to důsledek drastického poklesu kupní síly českého obyvatelstva. Ale možná taky toho, že nováčci přestali vnímat copywriting jako perspektivní obor. Proč se učit psát, když za nás všechno napíše Chat GPT?
Vlastně těmto pochybám docela rozumím. Situace v roce 2024 je úplně jiná, než jaká panovala před 10 lety. Konkurence je mnohonásobně větší. Freelance copywriterů, kteří nabízejí své služby pomocí profesionálně vypadajících webů, jsou stovky. A k tomu stovky nástrojů generativní AI. Vstupovat do takového prostředí je jen pro odvážné.
Ale opět je tu ta metafora zavřených a otevřených dveří. Nástroje generativní AI zcela zavřely dveře ke klientům, kteří jen chtějí naplnit svůj web a socky nějakým obsahem, ale nechtějí za to platit. Teď si takové texty mohou napsat sami a copywriteři specializovaní na tuto klientelu nyní pochopitelně těžko hledají odběratele. Naopak se ale otevřela cesta ke klientům s otevřenou myslí, kteří pochopili, že marketing nespočívá v generování libivých slovíček a obrázků, ale v hledání hodnoty. Zaměřit se na tyto zákazníky představuje velkou obchodní příležitost.
A přesně to vidím na směřování Nejlepšího copywritera/Logosu. Styl naší práce se za těch 10 let opravdu dramaticky proměnil. Zatímco v roce 2016 jsem měl tak 4 schůzky a 5 telefonátů měsíčně, teď je to to samé číslo. Ale denně. Řádově víc času trávíme s našimi klienty na schůzkách a callech. Analyzujeme jejich situaci, vymýšlíme strategie, hledáme hodnotu jejich značek.
Po krizovém roku 2022 se tak pro nás poslední dva roky nesou opět ve znamení růstu. Naše kampaň na podporu konference eBF přispěla k rekordní návštěvnosti v letech 2023 i 2024. Píšeme pro naše klienty asi 10 blogů. Kariérní web T-Mobilu z dílny FG Forrest, který jsme textovali, získal stříbro na Web Top 100. Po několikaleté odmlce se opět ozývá Mirek Hyrman, aby nás onboardoval do projektů společností AgiLawyer a COPS Solutions. A po mnoha letech váhání jsem se konečně rozhoupal a najal novou pracovní posilu na správu projektů. To osobně vnímám jako možná největší úspěch ze všech.
Na druhou stranu se nám od dob kovidu stále nepodařilo obnovit pravidelné marketingové aktivity. Na blog přibývají tak 2 články ročně, náš Facebook zeje prázdnotou. A i když jsme v létě 2024 spustili novou podobu webu Nejlepší copywriter, těžko se s ní někdo seznámí, protože návštěvnost se nám za ty roky bez marketingu solidně propadla.
Stále je zkrátka na čem pracovat. A je to tak dobře. Myslím, že nás v marketingu a copywritingu už brzy čekají lepší časy. Tak ať do nich vstoupíme dobře připraveni. Jak jste viděli na mém příběhu, být copywriterem v Česku je někdy docela dobrodružství. Ale tak 10 dalších let bych to snad ještě mohl vydržet 🙂