Co vás o marketingu naučí 3 měsíce za polárním kruhem

Jako markeťák stojím za starou belu, a tak jsem se toto léto rozhodla vydělat peníze naprosto mimo obor a v zahraničí. Hned po zkouškovém jsem se vydala kamsi na sever Norska, kde jsem začala svou kariéru kuchařky a pingla. A sobe div se – já si tu během té doby pekelně dobře procvičila pár svatých copywritingových pravidel.

3 měsíce intenzivního kontaktu s lidmi toho holt občas odhalí víc než těsné bokovky v podřepu.

Vybrala jsem několik typických zákazníků, kteří mi připomněli nejeden marketingový e-book.

Poznámka nad čarou: Dnes to bude všechno hodně basic, žádná vysoká copywriterská. Tak se pak v komentářích nečertěte.

Lidi, kteří se s vámi fotí

Tihle štamgasti se nejenom fotí, ale taky se na všechno ptají. Standardně se s nimi přes studium a obecné bláboly o českém pivu dostanete až k tomu, jak vaší tetě vyrazila po pilates nepěkná vyrážka na tříslech. Tady hovor i večeře obvykle končí a vy pak ze stolu odnášíte nedojedeného kraba, za kterého rodinka vyplázla přes 3 tácy.

Marketingová rada je do edenu volající: Nikdy na webu nesypte do zákazníků nepodstatné detaily, o které nestojí. To důležité a zajímavé na začátek. Podrobnosti na konec. Třeba to s vaší tetou jednou objeví sami.

Táta slintal

Chodily k nám také rodiny s dětmi. Některé byly fajn, ale někdy s nimi až taková sranda nebyla. Peklo vypuklo v okamžiku, kdy taťka začal po mém dekoltu pošilhávat víc než po velrybím steaku. V této chvíli mě mami obvykle začíná sjíždět pohledem a spouští palbu všetečných otázek, které doprovází nervózním klepáním trekovým sandálem.

V marketingu bych to mohla přirovnat k monitoringu konkurence. Naše mamka se na ni však zaměřuje až moc a úplně zapomíná na tátu, kvůli kterému to vlastně dělá. Stejně to funguje i v byznyse. Nehledejte způsob, jak převálcovat konkurenci. Zaměřte se na to, jak se ještě lépe postarat o ty, pro které tu skutečně jste – vaše zákazníky.

Norsk?

Po incidentu s nevychovaným taťkou se obvykle převlékám do roláku „na Steva“, ale to už do dveří vchází Noráci. Tihle lidé nezdraví. Tihle lidé se ptají: „Norsk?“. Věta „Ajm sory aj spík ingliš“ je většinou rozesmutní víc než zlatý řetízek v jiném hrníčku.

Následně se ještě zostudím přisprostlou norskou říkačkou, kterou jsem si odnesla z poslední akce v domnění, že se ptám na jídlo a pití. Dnes dýško nebude.

Copywritingových pravidel tu najdete hned několik: Nepoužívejte fráze. Mluvte s lidmi jazykem, kterému rozumí – a kterému rozumíte i vy.

Ti, co chodí pozdě

Takoví přijdou zpravidla těsně před zavíračkou. Normálně bych je poslala na ryby, ale to by mě nesměli přistihnout, jak umývám záchody v kuchařském rondonu. To pak většinou odložím kýbl s dezinfekcí a jdu pozdňáky usadit ke stolu bez toho, abych dostala zaplaceno za přesčas.

Co si z toho odnést pro marketing? Dělejte pro lidi občas něco navíc, a to nejen proto, že máte strach z udání na hygienu. Někdy v budoucnu se vám to vrátí. Třeba jako mně v podobě dýška mastnějšího než vlasy low-budgetového cestovatele.

Karavany

Na parkovišti vám zastaví obří bílé monstrum, které zabírá místo pro ostatní auta. Otevřou se dveře a hned po propanbutanovém vařiči a svazku ešusů vypadne z karavanu asi 5členná rodinka a vám je jasné, že víc než vafličky a kafíčko to dnes nebude. Během „hostiny“ navštíví úplně všichni toaletu. Většina se vrací s pokydaným trikem od pasty. Ti kultivovanější pouze s bílým proužkem okolo pusy.

Tito návštěvníci ale přesně vědí, proč se u vás zastavili. Nezajímá je žádná omáčka (v tomto případě doslova), ale něco, co akutně řeší jejich problém. A proto také chodí lidé na web. Nekrmte je. Pomozte jim a oni vám to jednou vrátí – třeba tak, že o vás řeknou dál.

Motorkáři

Polární den je ta tam. S příchodem davidsonů vám restauraci na pár hodin zatemní několik metrů čtverečních černé kůže. Důležité ale je, že tihle chlapi si strašně rádi povídají. Když se k jejich stolu přes všechny ty páteřáky a helmy doklopýtáte, je s nimi docela legrace. A protože jsem dívka všímavá, zaregistrovala jsem, že začnu-li je kromě soba krmit ještě historkou o holce, která se čirou náhodou ocitla tady na severu, má to pozitivní vliv na výši spropitného.

Takže jo. Příběh funguje.

A to je všechno. Norsko mě naučilo mnohem víc než udržet tři talíře v jedné ruce. Občas je zkrátka fajn jít totálně mimo obor a podívat se na věci z jiného úhlu. Nakonec stejně většinou zjistíte, že lidé vás budou inspirovat a bavit, ať už děláte cokoli.